Z Čech až na konec .... Moravy

Již několik let probíhá v Bílých Karpatech mapování a průzkum starých ovocných odrůd. Je až z podivem, že každoročně se aktéři setkají s příjemným pomologickým překvapením i k údivu botaniků - systematiků. Ne jinak tomu bylo i v minulém roce.

V houštině na mezi za genofondovým sadem ve Velké nad Veličkou byl objeven vyšší, skomírající strom s plodící jednou zdravou větví, která, krom dvou usychajících, tvořila korunu.
Zaujal barevně zajímavými plody tvaru domácích švestek. Ta barva byla červeně purpurová s fialovým nádechem a ještě k tomu plody byly ojíněné. Na známé "karlátky" barva skutečně neobvyklá.

Štolcova slíva

Při první degustaci spadlých plodů bylo jasné, že se o typ domácí švestky nejedná, že to bude nějaká méně známá a na Moravě nerozšířená slíva. První dojem "ochutnávky" byl překvapující. Plody byly velmi sladké, i když nešly od pecky, a docela chutné. Bylo hned jasné, že se bude jednat o nějakou odrůdu slívy místního významu - místní typ z Horňácka či odjinud z našeho území a nebo odrůda, která se na Velickou mez dostala ze zahraničí. To již byla otázka studia pomologické literatury a určování.

Pouze v jediné pomologii se našel odpovídající popis a vyobrazení. Jedná se o odrůdu Štolcova slíva. Ta se vyskytuje ojediněle v okolí Čáslavi. Pomology na ni upozornil učitel Josef Štolc z Ronova. Ale jak se dostala na vzdálenou mez do Velké nad Veličkou, to je záhada, kterou asi těžko zodpovíme.

Václav Tetera
Pravčice

Štolcova slíva

Jedná se o zajímavě zbarvený typ Prunus domestica ssp. praecox.
Plody bývají zhruba 45 mm dlouhé, a 33 mm široké, tvaru oválného. U stopky a špičky nenápadně protáhlé či zúžené. Plody jsou se znatelným žlábkem, který je více ojíněný.
Stopka je slabší, více jak 15 mm dlouhá, zelená a sedí na povrchu plodu. Dobře drží na plodonoši, ale pouští plody.
Slupka je mastná, hladká, po setření šedého jíní lesklá. Barva je velmi zajímavá a neobvyklá. Dá se charakterizovat jako purpurově červená s fialovým odstínem. Celý povrch je poset droboučkými skoro neznatelnými tečkami, někdy se vyskytuje rzivý pruh a nebo skvrna.
Dužnina je celkem tuhá, při dozrání a přezrání šťavnatá, blátivá, plod praská a tím začíná nahnívat. Barva dužniny je krásně zlatově žlutá, později se sklání k pomerančovému odstínu. Je protkaná karmínovými žilkami. Chuť je dobrá, v dobrém roce až příliš sladká s kyselostí od pecky. V měně příznivých letech se dužnina od pecky jen málo odlučuje. Pecka je menší, ke stopce je protáhlejší. Je zakončena ostrou špičkou a celá je mělce rýhovaná.
Zraje od poloviny srpna, v příhodných letech i něco dříve. Zralé plody padají ze stromu, praskají a nahnívají.
Strom roste bujněji a zdravěji než známé "karlátky" a je velmi plodný. Často nadměrná plodnost jeho růst brzdí. Jeví se jako odolná odrůda ke klimatickým, půdním a zdravotním stresům. Jeho barevně zajímavé plody by se jistě dobře prodávaly na místním trhu a zaplozený strom je docela okrasný. Plody se dají zužitkovat všemi způsoby. Do domácích zahrádek jsou však odrůdy slivoní chutnější a proto tato ohrožená ovocná odrůda zůstane raritou a sbírkovou záležitostí.