První člověk, kterého v této nové rubrice představíme, se nenarodil zde, ale na Hané. Významnou osobností se stal zejména v oblasti Horňácka - nejen jako velmi oblíbený obvodní a železniční lékař, ale i jako člověk, který za své vlastenectví, obětavost a pomoc lidem položil život.
Josef Hlobil se narodil v roce 1899 v Tučapech u Holešova. Po obecné škole studoval na reálném gymnáziu v Holešově, před ukončením studia v roce 1917 byl povolán na vojnu, avšak záhy přešel frontu a stal se italským legionářem. Po svém návratu začal studovat na Lékařské fakultě v Brně, kde v roce 1925 promoval. V říjnu 1928 zahájil lékařskou praxi ve Veselí nad Moravou, o půl roku později se stal i železničním lékařem.
Horňácko
Měl velký rajón - kromě Veselí i oblast Horňácko, zejména Velkou nad Veličkou, Hrubou a Malou Vrbku a Kuželov. Zpočátku jezdil především do Velké k dalšímu legionáři Janu Burešovi, tehdejšímu řediteli místní měšťanské školy. Jeho dcera Alena Ptáčníková si ještě pamatuje, jak ji dr. Hlobil ve 30. letech zachránil zdraví po těžké nemoci. Z jejích informací také víme, že se postupně okruh jeho pacientů rozrůstal. Místní lékař dr. Pavlinec už byl starý a dr. Hlobil byl uznávaný odborník, který měl v ordinaci i rentgen a byl schopen provádět menší operace.
Na návštěvy jezdil pan doktor v odpoledních hodinách i v noci nebo kdykoliv to bylo potřeba. Jeho manželka, která ho vždy provázela, jednou prohlásila, že v kině nebo divadle málokdy viděli celý kus až do konce. Když začala plesová sezóna, byl za jeden večer zván i do tří obcí. Snažil se proto na každém plese alespoň na chvíli zastavit a promluvit se známými.
Odboj
Josef Hlobil bojoval během první světové války za vznik Československa, ale neváhal ani vystoupit proti hitlerovskému Německu. Poté, co se Čechy a Morava v roce 1939 staly Protektorátem, zapojil se do odbojové skupiny Obrana národa a byl velitelem legionářské části. Úkolem této organizace bylo mimo jiné ukrývání a převážení významných osob přes Slovensko do zahraničí. Tyto osoby byly skrývány v jeho ordinaci, v místnosti na rentgen nebo v "bílém pokoji", aby počkaly na příznivou situaci na hranicích. Vše bylo tak přísně tajné, že ani jeho dvě tehdy malé děti nikdy nikoho neviděly. Vědí to pouze z vyprávění.
Utečence pak vozil jako pacienty na Horňácko, do Velké nad Veličkou, Kuželova, Hrubé Vrbky, odkud přes hřeben utíkali na Slovensko. Když s manželkou Marií autem někoho odvážel na hranice, měli s sebou veškeré pohotovostní lékařské potřeby. Vždy brali dlahy, obvazy a dotyčný byl převlečen za prostého člověka, často i do selské košile.
Trest smrti
Hlobilova činnost byla vyzrazena obdržením lístku z Jugoslávie, kde jeden z převedených oznamoval, že se šťastně dostal až do Jugoslávie. Vzápětí vtrhlo do jeho ordinace šest členů Gestapa, kteří při pátrání po lístku prohrabali celý byt. Dne 24. července 1940 byl doktor Hlobil zatčen Gestapem. Dostal se do vězení a podstoupil výslechy v Uherském Hradišti, v Praze, pak v Německu v Drážďanech, Gollnově a nakonec v Berlíně. Tam byl pro "zemězrádné napomáhání nepříteli a přípravě k velezradě" odsouzen k trestu smrti a "trvalé ztrátě občanských čestných práv". Před 60 lety, dne 26. ledna 1943, byl popraven v Berlíně - Plötzensee, kde skončilo život i dalších 590 Čechoslováků.
V květnu 1946 byl Josef Hlobil in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem. Jeho jméno je uvedeno na pamětních deskách města, železniční stanice a v domě na třídě Národních mučedníků ve Veselí nad Moravou.
Jan W. Jongepier