Bílé Karpaty jsou až na výjimky kulturní krajinou, která vznikala dlouholetým působením člověka, především zemědělstvím. To, stejně jako všechna odvětví našeho hospodářství, prošlo za posledních cca 20 let výraznými změnami.
Jako ekonomicky nejefektivnější forma zemědělského hospodaření se v podhůří Bílých Karpat jeví extenzivní pastva, pokud má hospodář dostatečnou výměru pozemků, vhodné plemeno chovaných zvířat a čerpá ze státních dotací.
V současné době se na území CHKO chová min. kolem 12 000 ks hovězího dobytka a přibližně 5 000 ks ovcí. Díky změnám ve struktuře zpracovatelského průmyslu se chovají zejména plemena s masnou užitkovostí. U skotu jsou to zejména plemena Hereford, Limousin, Charollais, Piemont, Aberdeen Angus, Simentál a jejich kříženci s mléčnými plemeny. U ovcí rovněž převažuje orientace na masnou, popř. na kombinovanou užitkovost - Suffolk, Charollais, Kent, Bergschaf, Merinolandschaf, Romanovská, Cigája. V menší míře pak plemena s mléčnou užitkovostí - Valašky, šumavské a východofriské ovce. Posledně jmenované plemeno je rozšířeno zejména mezi drobnochovateli. V drobnochovech se ve vetší míře vyskytují i kříženci mezi jednotlivými plemeny.
Negativní jevy
Z pohledu ochrany přírody a krajiny však pastva může být problematická. Jedná se o nevhodnou techniku pastvy, přičemž dochází např. k soustředění zvířat a následnému sešlapu travního drnu, vzniku eroze, devastaci vodotečí a břehových porostů, nedostatečnému ošetření pastviny po ukončení pastvy. I na dlouhodobých nebo trvalých pastvinách je dobré občas porost první sklidit na seno a teprve potom otavy přepást. Mnohým rostlinám je tak umožněno vykvést a rozmnožit se.
Chov skotu působí v porovnání s ovcemi výraznější negativní jevy, což je dáno především odlišnou stavbou těla a chováním zvířat na pastvině (velké rozdíly jsou však i mezi jednotlivými plemeny). Z hlediska ochrany přírody je vhodnější zvýšit stavy ovcí a koz na úkor početních stavů skotu.
Na vhodný režim pastvy jsou citlivé obzvlášť lokality v I. a II. zónách odstupňované ochrany přírody a krajiny. Jelikož se jedná o místa s přísnějším ochranným režimem bude Správa CHKO Bílé Karpaty zde postupně pastvu vyhodnocovat. Pro jednotlivé lokality se také plánuje stanovení podmínek pastvy tak, aby byly zachovány jejich přírodní a krajinářské hodnoty. Podmínky však nebudou ve svém důsledku příliš náročné - jedná se především o důsledné dodržování správné zemědělské praxe.
Podmínky
Pastva by měla, zejména v těch cennějších částech, nahrazovat sklizeň zelené hmoty. Z tohoto důvodu bude jednoznačně preferována tzv. rotační pastva, kdy lokalita bude spásána co možná největším množstvím zvířat po co nejkratší dobu (2 - 4 týdny a maximální okamžité zatížení do 10 VDJ/ha). V případě nepříznivého počasí nebude pohyb zvířat na pastvinu tak negativně působit. Kontinuální pastva, kdy se zvířata na pastvině vyskytují prakticky po celou vegetační sezónu, by měla probíhat jen na území III. a IV. zóny CHKO.
Zařízení k napájení zvířat a k případnému přikrmování budou na pastvině na místě, které se nebude měnit. Do dvou týdnů po ukončení pastvy by se měla pastvina ošetřit posekáním nedopasků a výmladků dřevin.
Samozřejmostí bude vyplocení mokřadů a vodotečí na pastvinách. Ostatně tento požadavek je již součástí programu SAPARD a bude i v agroenvironmentálních programech, které budou po našem vstupu do EU nahrazovat současné dotace MZe (nařízení 505). Podpora pastvy je obsažená i v Programu péče o krajinu MŽP.
Pastva, zvláště pokud je provozována ohleduplně a citlivě, a probíhá v úzké spolupráci mezi zemědělci a ochránci přírody, může být jednou z ekonomicky efektivních forem udržování krajiny v unikátní CHKO Bílé Karpaty.
Zdenek Miklas
Poteč
Autor je koordinátorem přípravného projektu "Zachování chráněných krajinných oblastí v karpatském regionu a ochrana druhově bohatých společenstev kombinovaným chovem ovcí a koz" pro CHKO Bílé Karpaty.