Autorka: Květa Legátová, vydalo nakladatelství Paseka v r. 2001.
Nebývá pravidlem, že bychom v časopise Bílé - Biele Karpaty publikovali recenze krásné literatury. Kniha Květy Legátové Želary nás přiměla tuto tradici změnit.
Povídky z fiktivní vesnice musí každému, kdo zná moravsko-slovenské pomezí, připomínat prostředí důvěrně známé. Zdánlivě jednoduché, ale velmi lidské příběhy různých postav a postaviček se postupně proplétají, až v závěru knihy čtenář pochopí celý příběh se všemi jeho souvislostmi. Jednotlivé kapitoly ze začátku se tvářící jako samostatné příběhy vytvářejí ucelený obraz lidské duše, spjaté s krajinou způsobem, který je jedinečný a nenapodobitelný. Realistická syrovost se tu snoubí s jemnou poetičností, vážné a tragické okamžiky přecházejí ve skrytý humor.
Vnitřní monolog hráče mariáše, jenž se modlí Otčenáš a zároveň v duchu hodnotí svou hru, je jedním z nejbrilantnějších textů, jaké jsem kdy četla. Svědčí nejen o tom, že autorka opravdu zná lidi z našeho východního pohraničí více než dobře, ale určitě umí hrát i mariáš.
Nebývá pravidlem, že by autor publikoval svou prvotinu v osmdesáti letech. Květa Legátová to udělala - a vložila do své knížky všechnu krásu, moudrost i lásku, kterou nasbírala za roky, které strávila po valašských i bělokarpatských kotárech jako učitelka.
Jana Hajduchová