Tak jsme se přece jen dočkali! Ačkoli se to letošní jaro přikrádá nesměle a jakoby zakřiknutě, konečně je tady. Však už té zimy, sněhu, ledovic a chřipek bylo dost. Mnohokrát jsem v únoru slyšel, že letos snad jaro ani nepřijde. Že po Velikonocích přijdou hned Vánoce, a že snad nastává nová doba ledová.
Konec řečí, konec dohadů - jaro je tady. Stačilo několik teplejších dnů a řeky i potoky setřásly ledové pancíře. Kam dosáhlo sluníčko svými horkými tlapkami sníh už zmizel a dnes se drží jen ve stinných a vyšších polohách. Sněženky a čemeřice již udivují novostí svých květů a až budete číst tyto řádky, snad už na vašich zahrádkách budou svítit barevné květy krokusů a v příkopech malinká sluníčka podbělů.
První jarní dny však přináší i některé smutné chvilky a zlobte se na mne nebo ne, malinko se u nich zastavím. Kdekoli sejde sníh, odhalí krajinu i obec ve své nahotě. A hle! Všude je vrstva prachu a špíny, písku z posypů cest, spousty papírů, papírků a nedopalků cigaret. Týdny bude trvat, než déšť a vítr (výjimečně i lidé) ulice, dvorky a zahrádky vyčistí a než zbylý nepořádek zakryje bujná vegetace. Všechno však jen tak uklidit nepůjde. Sebesilnější vítr ani déšť neodklidí ty hromady odpadů, které zdobí kdejaké křoví, lesíky, strže a příkopy. Kamkoli se auto či alespoň pěšák s vozíkem dostane skrývá se nějaký ten "poklad".
V posledních letech jsem procestoval velkou část Středomoří, od Turecka až po Maroko. Krom jiného jsem si všímal jak se v Orientu řeší problém odpadů. Toho si tam totiž nelze nevšimnout. Odpadky jsou všude kolem vás. Nechápete konání obyvatel tureckého města Samandag, ležícího na pobřeží Středozemního moře, kteří denně nakládají městské odpadky na nákladní auta a vozí je několik kilometrů podél pobřeží na západ a tam je sypou z útesů do moře, které je do dvou dnů zanese zpět na městské pláže. V Girokasteru, jednom z nejkrásnějších měst Albánie, nevěřícně kroutíte hlavou nad strží s divokým potokem, která je doslova zasypána odpadky, v nichž si hrají děti a hrabou se vychrtlá prasata. V Maroku překvapeně zíráte na rozlehlou planinu, kterou zdobí tisíce hromad komunálního odpadu, jejichž pach zanáší vítr na nedaleké pláže nádherného letoviska na břehu Atlantiku. Stojíce na překrásné louce na jižních svazích Staré planiny v Bulharsku obdivujete stovky orchidejí kvetoucích mezi plechovkami a igelitovými sáčky na okraji nezměrného smetiště, které zasypalo několik údolí i s potoky.
Až doma a právě v nahé jarní krajině si ale uvědomíte, že v mnoha ohledech není žádného rozdílu mezi Orientem, Balkánem a naší republikou. Cožpak my nesypeme své odpadky do strží? My nesypeme odpady do potoků uprostřed obcí? Myslím si, že albánští turisté by se v mnoha našich obcích cítili jako doma a mnohý Maročan by obdivoval důvtip, s jakým odkládáme nepořádek do okolní přírody.
Nenechejme to tak! Pusťme se do velkého jarního úklidu. Já vím, že to bude těžké. Za poslední půlstoletí jsme si zvykli vše dělit na "naše a jejich". Ale dnes už to neplatí. Dnes už to "naše" přeci nekončí u našich dveří. Naše je celá ulice, celá obec i okolní krajina. Ten jarní úklid bude opravdu moc těžký, protože nejprve musíme uklidit sami v sobě.
Pavel Bezděčka