Snad skoro všichni milovníci filmu a žánru fantasy prožívali letošní předjaří ve velkém očekávání posledního dílu trilogie Společenstvo prstenu Návrat krále. Nakonec se dočkali a mnozí si dopřávali tuto velkolepou podívanou, plnou fantazie, silného příběhu a nádherných obrazů i několikrát. I mně se film líbil, mám ráda krásné Tolkienovy příběhy i filmy Petera Jacksona. Jedním z nejsilnějších okamžiků je scéna poslední, zdánlivě beznadějné bitvy, jejímž cílem není zvítězit, ale aspoň na chvilku upoutat pozornost nepřítele. A právě v tomto okamžiku do bitvy zasáhne malý létající tvoreček - můra, jež přináší zprávu, že se blíží orli.
Orli jako symbol obratu k lepšímu, jako předzvěst vítězství. A mně zůstala v hlavě symbolika tohoto obrazu jako předzvěst blížícího se jara. Jara, které znamená nejen rašící trávu, kvetoucí stromy, ale - pro mě to nejúžasnější, co jaro přináší - návrat ptáků.
Ne nadarmo bývají orli považováni za krále ptáků, a ne nadarmo se náš nejmenší ptáček jmenuje králíček. Něco velkolepého mají v sobě i ti nejobyčejnější vrabci, když se s příchodem jara rozštěbetají v křoví uprostřed města. 
Pozorný posluchač vycítí napětí a vzrušení, jaké za celou zimu nezažil.
Dlouho jsem se učila vnímat přírodu všemi smysly, nejen vidět, co je k vidění, ale poslouchat, čichat, hmatat, ochutnávat. A ptačí hlasy jsou ty nejživější zvuky jara. Každý má v sobě energii jiného druhu, jiné chvění, jiné poselství. Skřivánek, který se už za několik dní objeví nad nejbližším polem, chrlí svou písničku s neotřesitelnou jistotou sedláka, který se stará o svou hroudu. Ale ještě před ním se ozve jemnější a erotičtější hlas chocholouška, pipušky, jak mu někde říkají, skoro jako kdyby chtěl připomenout, že na lásku je čas už v předjaří. V polích se už ozývají čejky, jejich křik vytváří stejně zmatené kličky jako jejich let, zdánlivě nesmyslné, ale nesmírně obratné a elegantní. A za pár dní už vypuknou koncerty naplno. Frajerské pěnkavy se budou předhánět, která lépe vyvede kličku na konci své sloky. Přidá se budníček. Jeho monotónní cilp-calp pro mě vždycky zna-me-nalo jistotu, že je vše tak, jak má být.
Ještě později přichází doba opravdových mistrů. Jedním z nich je sedmihlásek. Každý zpívá jinak a přece mají něco společného - jejich písnička je plná života a sype se jim z hrdla jak barevné korálky. Úplně jiný je zpěv červenky, zvlášť k večeru. Člověk se hned zasní a hledá po kapsách ztracená semínka melancholie. A snad nejzáhadnějším a nejkouzelnějším zpěvem je zpěv žluvy. Možná tím více, že spatřit tohoto vzácného zlatého krasavce se nepodaří příliš často. Mně se loni poštěstilo - pozorovala jsem párek žluv, poletující nad hladinou Baťova kanálu snad dvacet minut. Mezitím ptáci posedávali na okolních stromech, sameček zpíval, samička pokřikovala svým skřípavým hlasem. Dodnes jsem za tu podívanou vděčná, vždyť jsem nahlédla skulinkou do království, jež nám nepatří.
A tak už počítám dny, kdy se ozvou první nesmělá vrznutí a pípnutí, a zvu vás a vaše uši k té nádherné hostině hlasů a zvuků - pojďme naslouchat královským hlasům. Každý z nich ve vás vzbudí jiné pocity, jinou náladu a každý z nich dokáže člověka obohatit. Nedostávají sice za své výkony Oscary ani jiné ceny, ale jejich skutečnou hodnotu jen málokdy dokážeme docenit. Hlasy ptáků jsou stejně nezbytnou a nenahraditelnou součástí přírody jako rostliny, voda, kameny. Jsou pro naši duši tím, co pro naše plíce kyslík, pro naše nohy pevná půda a pro naše ústa chléb a voda.
Jana Hajduchová