Ke špičkovým folklorním událostem regionu patří Strážnické, Horňácké a Kopaničářské slavnosti nebo Jízda králů ve Vlčnově. Ale zúčastnili jste se někdy Mladého Horňácka, dětského folklorního festivalu?
Pokud ne, tak je to spíše kvůli malé propagaci (kterou organizátoři tohoto jarního festivalu ani nepotřebují), než kvůli jeho kvalitě. Ani v letošní druhé dubnové neděli nezůstala v kulturním domě ve Velké nad Veličkou ani jedna židle volná a o den dříve v Lipově to nebylo jinak. Ve Velké si odseděly téměř tříhodinový program bez přestávky čtyři stovky diváků, ke kterým patřili i prominenti z Jihomoravského kraje i Parlamentu ČR. Ale co je ještě obdivuhodnější, v programu účinkovalo přes 250 dětí ze všech devíti horňáckých obcí, od Lipova až po Novou Lhotu, včetně přilehlých osad mezi Suchovem a Vápenkami.
I letošní 30. výročí Mladého Horňácka nabízelo pestrou škálu původních horňáckých písniček, říkadel, zvyků, tanečních her a tanců v interpretaci mladých nadějí, vypěstovaných v kroužcích a souborech při základních školách v regionu. Zatímco soubory Veličánek nebo Lipovjánek sázely na přesnost a dokonalé vystoupení, překvapil Súchovjánek s volnou a dynamickou interpretací nebo nejmladší národopisný soubor Javorníček právě se skromností svého příspěvku.
Znalci mohli už objevovat nové pěvecké nebo taneční talenty, které zajišťují pokračování a zachování tradic v tomto kulturně bohatém koutě republiky. Navíc se každý soubor inspiroval jiným tématem, kolem kterého se točilo jeho vystoupení a které odráží život dětí v průběhu roku - škola, zvířata a kytky, ale i fašank nebo svatba. Takže ani na chvíli divák nemohl dostat pocit, že se něco opakuje.
I když se po celou dobu trvání Horňáckých slavností (od r. 1957) v pořadu dospělých objevovaly děti se svými výstupy, samostatný dětský horňácký festival vznikl až v roce 1972. Jen jednou, v roce 1962 se konal samostatný dětský den, dopoledne věnované tématu Děti a hudební nástroje, odpoledne s pořadem Mezi horňáckými dětmi od jara do zimy. V posledních několika letech bývá pořad dětských vystoupení doplněn o výstavku vzorníků horňáckých výšivek. Vyšívání těchto vzorů se ještě pořád v některých školách regionu vyučuje.
Asi je zbytečné zdůrazňovat velký význam festivalu pro rozvoj a zachování pestrého místního folklóru. Není to záležitost výběrová, ale událost přístupná všem, které oslovují místní písničky, kroje, tanec - zkrátka horňácká kultura. Je to roční vyvrcholení práce a úsilí mnoha žáků a učitelů místních škol. Přehlídka také motivuje děti k členství ve folklórních kroužcích nebo souborech a pomáhá navazovat kontakty s dalšími stejného zaměření. Díky Mladému Horňácku, ale i celé řadě učitelů a učitelek, se rozvíjejí nové talenty, které jsou zárukou, že tato kultura hned neumře - jak se bohužel už stalo v mnoha regionech naší republiky a četných zemích Evropy.
Po celou dobu existence Mladého Horňácka se střídali v jeho organizaci různé osobnosti. Stálou inspirací a silou od jejího vzniku je však 81-letá Zdenka Jelínková, etnochoreoložka, taneční pedagožka a milovnice slováckého folklóru. Sepsala scénáře pro všech třicet vydání tohoto dětského festivalu a většinu z nich i režírovala. Za tento mimořádný výkon a záslužnou práci jí patří velká pochvala a dík.
Jan W. Jongepier
Mají v dnešní době elektroniky, počítačů a internetu mladí lidé ještě zájem o takové věci, jako je folklór, lidové písně a tance? Určitě poslouchají i na Horňácku hudbu naší doby, ale naštěstí se pořád najde celá řada dětí a mladých lidí, které místní folklór více než oslovuje. Takoví lidé se zde stále ještě rodí.
V reakci na to, že se mnohé lidové zvyky a obyčeje z našich dědinek začaly vytrácet, vznikly v padesátých letech 20. století v různých vesnicích Československa národopisné kroužky a soubory. Avšak tam, kde se kroje, písně ani muziky nedochovaly, nebylo jednoduché obnovit, udržovat a zachovat místní lidové zvyky a obyčeje. Horňácko se s těmito problémy nepotýkalo, poněvadž folklór tu vždy byl živý, ponejvíce ve Velké nad Veličkou, Hrubé Vrbce a Lipově.
Tradice udržovali, talenty objevili a vystoupení zabezpečovali především místní učitelé. Po 2. světové válce se přidali další zájemci a milovníci folklóru, z nichž ve Velké vyrostl v roce 1953 pod hlavičkou Svazarmu Slovácký krúžek, později pod patronací n.p. Rudý říjen (nynější Kordárna a.s.) Horňácky soubor. Z toho se nakonec od roku 1968 zrodila Velička.
Během více než 30 let jeho existence došlo ve Veličce několikrát k jejímu omlazení. Poprvé starou gardu vystřídala mladší generace v roce 1971, pak ještě v r. 1979 a 1991. A tak prošlo Veličku několik stovek folkloristů, z nich někteří jsou nyní velkými osobnostmi. Stačí projít seznamy členů ve sborníku vydaném k 30. výročí souboru a setkáme se se jmény jako Martin Hrbáč, Josef Kubík nebo Zdenka Jelínková.
Dnešní Národopisný soubor písní a tanců Velička vede Jiří Šácha a má několik desítek členů o průměrném věku 20 let. Většinou se jedná o děti, které již na základní škole navštěvovaly dětský soubor Veličánek, jehož součástí je také dětská cimbálová muzika.
Pro mnoho lidí mimo region a folkloristiku bude velkou otázkou, co tyto mladé baví na zachování nějakých tradicí. Otázka, co má za poslání Velička, má odpověď asi jednodušší. V jejích stanovách uvádí své poslání takto: "uchovávat a rozvíjet lidové umění v regionu Horňácka a šířit je po celém území naší republiky a v zahraničí". V praxi to znamená, že členové pořádají tradiční fašanky, zpívání vánočních koled nebo večery s cimbálovou muzikou v místě působení, ale vystupují i často na festivalech v zahraničí, např. ve Velké Británii, Belgii, Francii, Německu a Itálii. Velička je dále známá z rádia, televize, ze čtyř dokumentárních filmů a z CD. Přitom členové nezapomínají na přebírání umu a zkušeností od starších osobností. Na druhé straně dbají na přípravu nových zájemců a talentů, k čemuž byl zřízen soubor Veličánek.
To vše však potřebuje pevný základ, jak po stránce obsahové tak i finančně-organizační. Nesmírně důležitá je muzika. Velička má to štěstí, že s ní vždy spolupracovali opravdoví umělci. Je to například Horňácká cimbálová muzika Jarka Miškeříka. Na CD nahrávce "Ej, v tom Velickém mlýně", vydané k příležitosti 30. výročí založení souboru v roce 1998, se podílelo přes padesát bývalých členů Veličky, kteří nyní hrají v četných žádaných cimbálových muzikách, které Horňácko má. Mimochodem, také mladší článek Veličánek už vydal CD, má titul Malučký sem já był.
Samozřejmě je důležitý i dobrý finanční základ, bez kterého by se nadšení a láska pro folklór brzo utlumilo. Ten v případě Veličky zabezpečuje velkou částí podnik Kordárna a.s. a Obec Velká nad Veličkou. Jediný problém, který by soubor chtěl vyřešit, je základna. A kromě klubovny sní členové ještě o muzeu horňáckého folklóru. Vzhledem k potenciálů současných členů věřím, že se jím to jednou podaří.
Jan W. Jongepier