Dříve se často bydlelo pod doškem, v současné době by se těžko někdo našel, kdo by této střešní krytině dal přednost před (v nejlepším případě) pálenými taškami. Nicméně má naše země pořád ještě jednoho doškáře. Bydlí v Hroznové Lhotě na Hodonínsku, jmenuje se František Pavlica (32 let) a práce nemá nedostatek. Jak se vystudovaný zemědělec může dnes uplatnit jako podnikatel v doškách, i další zajímavosti, jsme v dubnu zaznamenali doma u tohoto posledního českého doškáře.
Z jakých důvodů podnikáte jako doškář? Jsou doškové střechy v něčem lepší než konvenční - ekologicky nebo cenově?
"Dostal jsem se k tomuto řemeslu přes výrobu slámových kruhů, kterou jsem se začal v roce 1991 živit. Na to jsem si koupil samovaz a mlátičku, a ředitel Ústavu lidové kultury ve Strážnici, pan Jančář, o tom věděl. Tak přišel s nabídkou, jestli bych se nechtěl pustit do obnovy střech pro skanzen. Já jsem však do toho zasvěcený nebyl, ale naučil jsem se to od jednoho starého pána, který pracoval v přidružené výrobě v Lipově, která také pomáhala památkářům jinde. A tak jsem do toho spadl, postupně přibylo zakázek, protože jak jsem zjistil, jsem nyní už jediný doškář v celé České republice. Udělal jsem třeba chráněný dům na Lopeníku, na Slovensku, v Čechách, dělali jsme na středověkých stavbách pro filmaře, pro zoologickou zahradu ve Zlíně. Také na knoflikářské muzeum v Senetářově jsme dali střechu, ta byla obrovská - tři sta čtverečních metrů. A v Ostravě postavil jeden pán starověkou tvrz ze dřeva, bez hřebíků, na což také chtěl doškovou.
Hodně se teď došky dostaly do módy v zahradní architektuře. Dělám slunečníky, altánky a podobné přístřešky do zahrad. Došky jsou ale poměrně drahé, protože vše se zpracovává výhradně ručně. I přesto máme práce dost, protože došky jsou přírodním materiálem, mají dobré izolační a ekologické vlastnosti."
Jaký materiál používáte?
"Já si nechám pěstovat obilovinu rež, tedy česky žito. Pan Minář, který mě do toho zasvěcoval, doporučil konkrétně odrůdu Albedo, která se v naší oblasti běžně pěstuje. Ale důležitější pro kvalitní surovinu je typ půdy. Já vykupuji rež pěstovanou na písku, z Moravského Písku. Z několika set hektarů, které tam zemědělci pěstují, vyberu tři, čtyři hektary minimálně 130 cm vysoké reži. Letos zkouším čtyři hektary i tady za barákem. Prý to na těžké půdě roste do větší výše, ale také jsem slyšel, že to pak snadno slehne a už se to těžko seseče.
Úrodu sklízíme starým způsobem - sečeme samovazem, který slámu svazuje do snopů. Snopy se skládají do mandelů a potom to ještě vyschne a dozrají zrna. Za několik dnů se to vše dostane sem na mlátičku, z které vyběhne rovná sláma. V další fázi se musí sláma vyčesat zvláštním hřebenem jménem hachle. Tento materiál se ukládá do koryt, kde se sváže povříslem - nebo u nás se říká obříslem, se specielním sukem. Jeden snopek se tímto způsobem obtočí a zasekne se sekerou. Pak je materiál připravený k pokrývání."
Na pokrývání střech pak používáte kterou techniku?
"Došek se musí zaprvé namočit do vody, aby změkl a povříslo nepraskalo. Všechnu takto připravenou slámu navážeme na laty povříslem. Hřebeny mají střechu zpevnit proti větru a vyžadují další techniky, které se liší podle oblasti. Tady na Slovácku se namáčely došky do žlutého blata, čemu se říkalo kálení, z čehož pak vzniklo slovo kalenice. Ještě včil staří lidé neříkají ‚vylez na hřeben', ale ,vylez na kalenicu'. Blátem se došek slepil a tím byla sláma svým způsobem naimpregnována. V západních a jižních Čechách se na hřebeny používaly obrácené trávové drny. Zase jiný styl mají třeba na východním Slovensku, kde se hřeben drží takzvanými dřevěnými kleštěmi."
Ostatně zájemci o výrobu a vybudování doškových střech si mohou prohlédnout videokazetu "Z pole na střechu", kterou natočilo u pana Pavlici Městské muzeum z Veselí nad Moravou.
Proč dešťová voda nikdy neteče přes ta slámová stébla? Nejsou přesně rovná ani nějak slepená. Jak vlastně fungují?
"Doškové střechy tvoří hustá, 30 až 40 cm tlustá vrstva a když na ni spadne voda, navlhne jen horních pár centimetrů krytiny. Ta horní stébla se trochu roztáhnou a tím se došek dokonale uzavírá. Podmínkou ale je, že střecha má pořádný spád, minimálně 45°. Čím větší je spád, tím delší je trvanlivost. Také dobře odolávají větru. Mám tady model na okraji obce, kde hodně fouká, a střeše se nestalo nic.
Faktem je, že doškové střechy mají životnost do 20 až 25 let. To je tím, že pod vlivem počasí - deštěm, mrazem - ta stébla uhnívají a zkracují se, až jsou vidět ta povřísla, na která může zatéct voda. A jak ta ztěžknou, může se to utrhnout."
Děláváte došky celý rok?
"Máme omezenou kapacitu. Počítejte, že na průměrnou střechu, řekneme 150 m2, potřebujete hektar a půl slámy. Výroba a pokrytí trvá měsíc, pokud na to máme deset lidí. Ale celkem máme k dispozici pouze tři měsíce, od žní do konce září. V této práci jsme hodně závislí na počasí. Na podzim a v zimě to už nelze dělat.
Mimo tuto sezónu vyrábíme s manželkou ty slaměné kruhy, což je naše hlavní obživa. Vyrábíme je pro zahradníky u nás, ale prodáváme i do Německa, Holandska. Na to také nepotřebujeme tu zvlášť pěstovanou a sklízenou slámu, stačí normální kombajnová. A zbytek roku se ještě věnuji malování. Doma se živíme celá rodina, manželka se stará o účetnictví a ve volném čase, hlavně tedy v zimě, děláme divadlo."
Malujete jen pro sebe nebo se dostávají Vaše obrazy i na výstavy?
"Příští rok budu v Uherském Hradišti dělat výstavu portrétů a už jsem měl několik výstav, kde jsem i některá svá díla prodával. Dále chodím do Klubu výtvarného umění a setkávám se s uherskohradišťskými výtvarníky. Před dvěma roky jsem byl v Itálii, ve Vatikáně, zdobit stěny v přijímací místnosti .poutního domu ‚Velehrad'. Také jsem zkoušel naivní styl, ve kterém jsem například namaloval propagační plakát na ‚Živý Betlém', který se tady ve Hroznové Lhotě už několik let na vánocích pořádá."
A tak se ukázalo, že v posledním českém doškáři se schovává ještě neobvyklý podnikatel a šikovný malíř.