Červnem se začíná skutečné léto, čas naplnění. Letní příroda je přeplněná jak podzimní sýpka. Jak srdce milujícího a milovaného. Doslova praská ve švech, kypí a přetéká jak kouzelný hrneček. Jen poseďte v podvečer někde na kraji lesa a pozorujte, co se kolem vás děje. Poslechněte si všechno to bzučení, pípání, kukání, cvrkání, pískot a štěkot. Každičké křoví je hotové sídliště. A ve vzduchu? Mušek, jepic a brouků bys nedopočítal.
Ptáci již vyvedli své první mladé a milují se podruhé. Mandelinky počaly snad již třetí generaci, stejně jako mšice a komáři. Na kdejakém lístečku a stéble vysedávají nejrůznější ploštice a křísi, květy se prohýbají pod náporem včelek, nervózních kutilek, nemotorných zlatohlávků, elegantních tesaříků a kovem zářících krasců. Od nedaleké tůně sem zalétají jako miniatury bojových helikoptér šídla, vážky i drobná šidélka. Nad tím vším létají úplně čerství a až panensky čistí motýli z nových letních generací. Nonšalantně se vyhýbají potrhle létajícím tiplicím, tolik podobným jakýmsi gigantickým komárům.
Po západu sluníčka nastoupí na místo denních motýlů noční směna v podobě píďalek, můr a brilantně létajících lišajů. Oblohu prořežou křídla netopýrů, křoviny ožijí miriádami lampiček drobných světlušek a stráně se rozezvučí sonátami cvrčků a cikád. Příroda dostává v noci jiné barvy, jiné vůně a zvuky, ale neutichá. Klokotá, zurčí, sténá, křičí a vře. Je tu léto, nastal čas naplnění.
Jaké však bude letošní léto z hlediska našeho lidského a tedy spíše rekreačního? Bůh suď! Možná bude krásné a slunečné. Nebo si připomenem památnou větu Antonína Důry: "Tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastný". A proč ne, však děj Vančurova Rozmarného léta se počíná v prvou neděli červnovou, tedy jaképak léto v tento čas?! Jen si směle připomeňme, kterak mistr Antonín Důra zahleděn na olověné nebe pravil: "Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný, abychom pečovali o zdraví a tělesnou čistotu?"
A kousíček dál: "Neboť tento červen úhrnem nestojí za nic. Nezdá se vám, že počasí je prožlukle mizerné a divže neprší? Vidím hromadu mračen a škvírami modř, jež se mi nezdá ani původní."
Nu, ať to bude letos jakkoli, hlavně že léto začíná, a že je stále mnoho příležitostí se jím potěšit. Vždyť i propršené léto má své půvaby a nesmírně prospívá přírodě. Chladné a vlhké léto totiž nad jiné pomáhá vegetaci. Místo sluncem spálených trávníků, osychajících keřů a opadávajícího listí, zůstává příroda až do podzimu svěží a zelená. Koruny stromů se košatí a mnohé byliny narůstají nebývalých rozměrů. A těch květů!
Zejména trávám však deštivé léto prospívá. Nejen těm v trávnících a na loukách, ale i trávám přežívajících v puklinách skal a zídek, v kolejištích železničních tratí, na hřbitovech i smetištích. Všimli jste si, jak jsou trávy úžasně vitální? Přežijí tam, kde se jiným rostlinám vůbec nedaří. A nejen to! Můžete je sekat, pálit a vytrhávat, dennodenně sešlapovat a ony se budou objevovat zas a znova. Lipnice, ovsík, bojínek, kostřava, psárka a všechny ty ostatní trávy a travičky jsou nepatrné proti mohutným dubům nebo rozlehlým lánům obilí. Jsou však statečnější a vytrvalejší. A vlhké deštivé léto jim ohromně prospěje. Tedy přejme jim to. Vždyť jaká by to byla příroda bez všudypřítomných trav?!
A pokud vás nepřízeň počasí v létě zažene za dobře zavřená okna, nedívejte se zatrpkle na sloupec teploměru. Hleďte raději z okna do vaší zelené zahrádky a nebo se začtěte, třeba již pošesté, do Rozmarného léta.
Pavel Bezděčka