Když se řekne domek na vsi, kdekomu v představách vyvstane chaloupka se zahrádkou jako dlaň, v zahrádce se zelená štěp a je plná nejrůznějších květin a bylin. Ale kde dnes takovou zahrádku uvidíte? V našich předzahrádkách se zabydlely nové druhy, neobvyklé, někdy zajímavé jen tím, že jsou "jiné", nebo zase nejméně náročné na údržbu a pěstování. V tomto článku bychom vám rádi připomněli, co dělá předzahrádku předzahrádkou a možná zjistíte, že se některé tipy hodí i vám.
Barvířské rostliny v předzahrádkách
Barvířství - kdo z nás se někdy pozastavil nad tím, co se za tímto heslem skrývá. Trička JSOU přeci modrá ... Samozřejmě i v dnešní době je barvířství v pozadí výroby látek a oděvů. Jsou používány syntetické barvy, které mají ve srovnání s rostlinnými barvivy jasnější barvy, jsou stabilnější pro praní v automatických pračkách, jejich výroba je jednodušší a spotřebovávají menší množství suroviny. V časech našich babiček však bylo barvení mnohem blíže dennímu životu. Lidé si často pěstovali přadné rostliny pro vlastní potřebu nebo chovali ovce na vlnu, ze které vyráběli oblečení. A také ho barvili pomocí rostlin.
Každá rostlina obsahuje ve svém těle barviva, jinak by byla průhledná. Zelenou dávají chlorofyly, červenooranžovou karoteny, žlutou xantofyly a modrou způsobují antokyany. Čas a zkušenost prověřily, které z rostlin jsou pro barvení vhodnější, protože obsahují větší množství barviva nebo dávají lepší odstín.
Pokud byste chtěli žlutou sukni, potom uděláte dobře, když natrháte květy měsíčku lékařského, rmenu barvířského, nať vlaštovičníku většího, třezalky tečkované nebo řepíku lékařského. Neprohloupíte s jalovčinkami a dřevem dřišťálu a ze zahrádky nevyhánějte ani pampelišku. Její květy také dávají žlutou. Málem bych zapomněla na cibulové slupky!
Vaše halena bude červená, když nasbíráte plody dřišťálu, jeřábu ptačího nebo ptačího zobu, květy pivoňky, kořen červené řepy anebo kůru třešně ptačky. Použít můžete i květy spanilé topolovky růžové nebo vlčího máku. O barvících schopnostech plodů černého bezu či černého rybízu nemluvě, o nich se většina z nás přesvědčila na vlastní kůži.
Pro barvení na zeleno máte nepřeberně možností. Každá rostlina, až na výjimky, je zelená díky chlorofylu, který obsahuje. Hvězdami svého druhu jsou pak bez černý (list), břečťan popínavý a jalovec obecný (plod), nať kopřivy a plicníku lékařského či kontryhelu. Kupodivu také slupky cibule barví na zeleno.
Možná si řeknete, co je to za nesmysl - na žluto i na zeleno. Za to mohou mořidla. To jsou chemikálie různého druhu, které mají za úkol poutat barvu k barvené látce. Bez nich by se látka obarvila nerovnoměrně a barva by se vymývala. Na druhu použitého mořidla závisí konečný odstín barvy, někdy je dokonce výsledná barva různá jako v případě cibule.
Hnědou barvu získáme třeba ... z cibule! Její slupky dávají krásně hnědočervenou, když necháte látku v barvě hodně dlouho. A slupky z plodů ořešáku vlašského také. Kdo by nevěděl, jak tmavé ruce zůstávají na podzim, když se sbírají ořechy. Na hnědou lze barvit také pomocí kůry stromů. Kaštan nebo trnka patří mezi ně, ale ty bychom těžko hledali v babiččiných předzahrádkách.
Černá barva je trochu zvláštní. V přírodě neexistuje černá jako taková, vždy je to jen velice tmavý odstín jiné barvy, ať už se jedná o fialovou, hnědou, modrou nebo zelenou. Proto obrňte svoji trpělivost, natrhejte velkou hromadu rostlinného materiálu a míchejte a ohřívejte stále dokola, dokud vás to nepřestane bavit. Pak by mohla být látka černá. Naše babičky by pro černou doporučily kůru černého bezu, nať kontryhele, plody ostružiníku nebo šípku.
Že byste si to také chtěli zkusit? Všechny podrobnosti k pracovním postupům a mnoho dalších rad najdete v knize ‚Barvy z rostlin' od Lubomíra Tichého a Ivony Tiché, kterou vydalo centrum Rezekvítek v Brně, dále také v Ekolistu 6/98 v článku ‚Zkuste barvit pomocí rostlin' od Zuzany Terčové nebo na webových stránkách pražské botanické zahrady www.botgarden.cz/barveni/barveni_rostl.html.
Hana Poková
Veselí nad Moravou
| Bílé Karpaty pod lupou vědců |
Už desetiletí se různí přírodovědci věnuji přírodnímu bohatství Bílých Karpat. Od minulého roku se vědecký výzkum ještě zintenzívnil díky třem projektům financovaným Ministerstvem životního prostředí (MŽP) v rámci podpory vědy a výzkumu.
Biodiverzita
O biologické rozmanitosti (výskytu rostlin a živočichů) či biodiverzitě existují z Bílých Karpat především údaje z maloplošných chráněných území (rezervace). O tom, co roste, lozí, běhá a lítá mimo ně, máme jen kusé informace, které je však také důležité vědět: mohou se tam vyskytovat druhy, které právě v rezervacích nejsou, dokonce i druhy chráněné. Na základě nových poznatků by měla být stávající zonace CHKO přehodnocena a místo téměř 500 segmentů čtyř zón odstupňované ochrany přírody, by měla být navržena zonace nová, mnohem celistvější.
Proto od loňského roku dvě desítky botaniků a stejný počet entomologů, dva ornitologové, ichtyolog a hydrolog dávají dohromady dosud zjištěné údaje a budou do roku 2006 sbírat aktuální data. Nezaměří se tedy na orchidejové louky a staré bučiny, ale právě na volnou krajinu a opomenuté biotopy, jako jsou vodní toky, okraje silnic, záhumenky a dokonce i pole nebo zastavěná území - vesnice a města.
Plané rostliny, včetně plevelů, hnízdící ptáci, vybraní motýli a střevlíci nebudou zaznamenáváni na každém místě zvláště, ale "síťově". CHKO Bílé Karpaty je pro tento cíl rozdělená do 128 políček navazujících na mapovací síť běžně používanou ve střední Evropě. V každém "čtverci" velkém 2,8 x 3,0 km mapovatelé zapisují nebo zaškrtávají zájmové druhy, pouze chráněné nebo vzácné druhy budou zmapovány detailněji.
Celý text článku najdete v tištěném časopise.
Jan W. Jongepier
| Bošácke výšivky putujú do sveta |
Jozef Ľudovít Holuby zozbieral v oblasti Bielych Karpát bohatý národopisný materiál. O jeho úsilí priblížiť jedinečnosť slovenských tradícií ostatnému svetu je dnešný príspevok, vybraný z jeho rozsiahleho diela.
...Na žiadosť profesora Koulu posielal som mu pre Pražské mestské a národopisné múzeum bošácke staré a nové výšivky na výber. Čo sa mu ľúbilo, zadržal a ich cenu mi posielal. S cenami boli ženičky úplne spokojné, ba dakedy im to aj podivným prichádzalo, že za také staré handierky, ktoré ony predtým handrárom s ostatnými handrami za pár ihiel alebo špendlíkov dávali, teraz 4-8 zlatých dostávajú.
Celý text článku najdete v tištěném časopise.
(Lidové noviny 29, č. 9,
7. januára 1921)