| Pověst o písni Kole Jarošova |
V Jarošově, na řece Moravě, žil kdysi vodník, který byl zlý, stahoval lidi do řeky. Všichni se Moravě vyhýbali a pokud se někdo naivně odvážil plout po člunu nebo dokonce plavat, tak tomu se to vůbec nevyplatilo. Všichni se vodníka báli a vyhýbali se mu. A vodník si klidně žil v Moravě a dál stahoval lidi.
Jednou se vodník dozvěděl, že v Jarošově budou stavět pivovar, a strašně se mu zachtělo to pivo také jednou ochutnat, protože mnohokrát slyšel, jak si ho různí lidé vychvalují. Chtěl tedy zjistit, co na něm více než polovina lidí (muži) i vidí.
A tak se převlékl za mládence a šel do pivovaru, tam si sehnal práci a vypomáhal jim tam. Byl spíš zamlklý a stranil se kolektivu, ale postupem času se stal oblíbeným, ale i trochu zvláštním, protože využíval každé volné chvíle (když zrovna neusrkával pivo) k procházkám kolem Moravy. A také, že byl vždy tak trochu bledý a někdy z něj kapalo.
Pivo mu moc chutnalo, a tak do světa lidí chodil stále častěji a častěji. Ale tento opojný mok nebyl jediný důvod toho, že se ve světě lidí objevoval tak rád. Dělala to (a možná hlavně) proto, že se mu proti všem vodnickým zvykům zalíbilo jedno děvče. I on se jí líbil, a tak netrvalo dlouho a dali to spolu dohromady. Oba se měli moc rádi, vodník ji horoucně miloval a i ona jeho, ale některé věci jí na něm byly divné. Třeba to, když se chtěli projít, tak za nic na světě nechtěl jít za parného odpoledne a už vůbec ne na procházku na Rochus ke kapličce. On chtěl jít vždycky na procházku k Moravě nebo někam k vodě. A vždycky, když pršelo, tak to chtěl ven nejraději a hned. Bylo jí to sice divné a občas nad tím přemýšlela, ale měla ho moc ráda a nějak moc jí to nevadilo. Tak spolu chodili asi půl roku a všichni mysleli, že co nejdřív bude svatba, ale vodník se k ničemu neměl.
Jednou si dali sraz u Moravy a vodník ji už chtěl požádat o ruku. Dívka tam ale přišla dřív, než se domluvili, a viděla, jak vychází z řeky vodník a jak jde po vodě a jak si bere za křovím šaty mládence, do kterého byla zamilovaná. Když si jí mládenec-vodník všiml, dívka hned začala utíkat. A utekla.
A potom si vzala jednoho syna bohatého sedláka, odstěhovala se s ním pryč a měla děti a k řece Moravě už se nikdy více nepřiblížila. Vodník se stal zase smutným vodníkem, ale nepotápěl lidi, jenom si zpíval písničku s těmito slovy:
Kole Jarošova, teče voda dvoja,
skoro-li sa rozejdem, galánečko moja.
Spěšej sa rozejdú drobné rybky s vodú,
nežli my sa rozejdem, galánečko spolu.
Martin Uher
ZŠ UNESCO
Uherské Hradiště