RNDr. Libor Ambrozek je dva roky ministrem životního prostředí ČR. Nejvyšší čas s naším rodákem promluvit o tom, jak se nyní má ochrana přírody a životní prostředí. Libor Ambrozek je jedním z nejmladších ministrů. Narodil se v roce 1966 vHodoníně, později vystudoval systematickou biologii na Karlově Universitě. Po studiu pracoval v Masarykově muzeu Hodonín a na referátu životního prostředí Okresního úřadu v Hodoníně.
Kdy začala Vaše politická kariéra?
"Po sametové revoluci jsem vstoupil do KDU-ČSL. V roce 1996 jsem se stal poslancem a také členem a o dva roky později
i předsedou Rady Státního fondu životního prostředí. Před dvěma roky jsem byl opět zvolen poslancem a následně jmenován do funkce ministra životního prostředí."
Jaké máte záliby?
"Vždycky mě bavila práce
v dobrovolné ochraně životního prostředí. Dlouhá léta působím
v Českém svazu ochránců přírody, měl jsem tu čest být i jeho předsedou. Této funkce jsem se pochopitelně vzdal s nástupem na ministerstvo. S ekologickými organizacemi jsem však nadále v častém kontaktu.
Snažím se využít každé volné chvilky k toulkám přírodou, navštěvuji i kulturní památky, festivaly lidových písniček a folku. Především od narození první dcery Magdaleny se ovšem snažím co nejvíc volného času trávit s rodinou."
V polovině dubna byla podpisem prezidenta ČR definitivně schválena novela zákona č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny, která před vstupem do Evropské unie umožňuje zřízení evropské soustavy chráněných území Natura 2000. Co tato novela znamená pro obyvatele Bílých Karpat, pro obce, zemědělce, vlastníky půdy aj.?
"Tuto novelu považuji za svůj největší úspěch. Přinesla řadu změn, změnily se především kompetence státní správy. Správní řízení v druhové ochraně - v kategoriích druhů kriticky a silně ohrožených druhů - nově spadají do působnosti Správ CHKO (pro celé území Natury). Dojde tak
k přiblížení "úřadu" na místní, resp. regionální úroveň a pravděpodobně i k urychlení administrace.
V oblasti územní ochrany je naopak situace poněkud složitější - kompetence k vydávání výjimek ze zákazů zákona ve všech zvláště chráněných územích přešla nově na vládu. Není jasné, jak se vláda vypořádá s touto podivnou nesystémovou úpravou, vycházející z jednoho z poslaneckých pozměňovacích návrhů. MŽP s ní od počátku nesouhlasí a usiluje o její změnu.
Zemědělcům umožňuje novela žádat o náhradu za případné omezení hospodaření. Například v Bílých Karpatech napomůže agro-environmentální program "Zatravňování orné půdy regionální travní směsí v CHKO Bílé Karpaty" s přibližně o 2000 Kč/ha vyšší platbou oproti běžnému programu zatravňování. I nadále bude také pokračovat Program péče o krajinu, v rámci kterého bylo na podporu hospodaření v chráněných územích apod. v Bílých Karpatech investováno jen v minulém roce 9 milion. korun.
Zcela nově je zavedena ochrana všech druhů volně žijících ptáků. Změny v ochranném režimu stávající CHKO Bílé Karpaty však budou minimální - značná část druhů nebo stanovišť v zájmu celého Evropského společenství se totiž dochovala díky dosavadnímu způsobu hospodaření. Cílem tedy bude nikoli hospodaření omezit, ale naopak nadále zachovat.
Pravděpodobně nejzásadnějším způsobem se novela dotkne investorů, po kterých v případě ohrožení lokalit soustavy Natura 2000 bude vyžadováno hodnocení vlivů na Naturu."
Co považujete za největší současné hrozby přírodě a krajině, i v chráněných krajinných oblastech?
"Představitelé některých krajů i obcí si dali příliš málo práce s přípravou nových rozvojových záměrů a mnohde jen oprášili letité nápady, které často mají původ hluboko v reálném socialismu.
Megalomanské projekty typu kanál Dunaj-Odra-Labe či jezy na dolním Labi by přece ve standardním ekologickém ale ani ekonomickém posouzení nemohly obstát.
Druhý problém s tím velmi souvisí - jde o snahu některých politiků vytlačit účast veřejnosti na rozhodování o velkých projektech s vážnými dopady na životní prostředí i přírodu.
Podobný problém se může výjimečně vyskytnout i na opačné straně. Někteří pracovníci státní ochrany přírody nedokáží obhájit či alespoň vysvětlit veřejnosti své kroky a mají pak tendenci schovávat se v kanceláři za kulaté razítko. Ochranu přírody ale nelze nadirigovat bez ohledu na názory občanů. Potřebujeme hledat spojence v řadách odborné i laické veřejnosti, v zastupitelstvech obcí či krajů. Není možné se vyhýbat diskusi ani s průmyslovými svazy, odbory či hospodářskými resorty. Je to sice náročnější, někdy možná i nepříjemné, ale jinak to nejde."
Jaké jsou vaše vztahy s ministerstvem zemědělství a ministerstvem průmyslu a obchodu, snad vašimi největšími soupeři? Z kterého resortu vychází největší tlak na přírodu?
"Jedním z mých hlavních předsevzetí při nástupu do funkce bylo změnit neudržitelný úzce resortní přístup a navázat spolupráci zejména s hospodářskými resorty - stavět mosty přes dlouhá léta hloubené zákopy. Zčásti se to již daří. Důkazem budiž třeba společná příprava akčního plánu ekologického zemědělství či agro-environmentálních programů s ministerstvem zemědělství. S MPO jsme předložili do sněmovny návrh zákona na podporu obnovitelných zdrojů energie, jednáním se nám podařilo dosáhnout i zásadního přepracování návrhu energetické politiky. Přesto jsme v konečné fázi šli do vlády se dvěma rozpory a v jednom z nich (nové jaderné zdroje) hlasování prohráli. Ani potom jsme se ale nepřestali s kolegou Urbanem zdravit a nezačali si naschvál navzájem zamítat své předlohy. Celkově však největší tlak na přírodu nevychází z vlády ale z Poslanecké sněmovny a krajů. Nikdy jsme nebyli svědky tolika radikálních návrhů na omezení ochrany přírody a demokratických práv občanů, jako v tomto funkčním období sněmovny."
Máte konkrétní představy o tom, jak se venkov má rozvíjet, tak aby zde lidé zůstali resp. se vrátili, ale aby se zároveň krajina dále nekazila cizími prvky (vily, vleky, rozhledny, ...)?
"Hlavní je přesvědčit místní občany o výhodách zachovalé krajiny a různou formou jim pomáhat rozvíjet k přírodě šetrné formy podnikání. Dobrým východiskem je právě rozvoj šetrné turistiky, respektive nezbytné infrastruktury - od půjčoven kol a značení cyklostezek až po dobře zařízené hospůdky a penziony. Bílé Karpaty mohou velmi těžit i z péče o krajinu, rozvoje ekologického zemědělství a prodeje místních produktů."
V Bílých Karpatech se stará o přírodu nejen státní správa, ale i několik nevládních organizací. Jaký je váš pohled na jejich spolupráci?
"Spolupráce tu funguje téměř příkladně. Některé projekty dokazují, že nevládní organizace mohou o přírodu pečovat lépe než stát. Rád bych tedy viděl to, co je v západní Evropě běžné, že řadu chráněných území přímo vlastní například obecně prospěšné společnosti, v jejichž radách jsou i místní zastupitelé. Proto jsem se s velkou radostí koncem dubna zúčastnil slavnostního ohně na Ploščinách, kde valašskokloboučtí ochranáři vraceli volnost prvním hektarům karpatského lesa."
Kdybyste měl porovnat přínos větrných elektráren a jejich negativní vliv na zachování krajinného rázu, jak by dopadlo vaše rozhodnutí?
"Vždy záleží na konkrétním umístění. Využití obnovitelných zdrojů energie zásadně uleví přírodě a životnímu prostředí, musíme ale hledat místa, kde to bude ‚nejméně bolet'.
Za podstatnější konflikt než narušení krajinného rázu přitom považuji případné umístění takové stavby do tahové cesty ptáků či do nejpřísněji chráněného území.
MŽP připravuje podrobnou mapu takových potenciálních konfliktů, abychom přednostně směřovali investory do míst, kde žádný střet s ochranou přírody nehrozí. Vycházíme z tzv. větrné mapy a z našich údajů z mapování pro Natura 2000. Připravujeme i jasná pravidla pro posuzování krajinného rázu."
Ve většině obcí se třídí odpad. Na druhé straně je hodně míst, kde odpad z domácností a zahrad doslova končí v potocích. Jaké řešení tohoto problému vidí ministerstvo životního prostředí?
"MŽP plní svou roli při vytváření zákonů a základního systému dobrovolného třídění odpadu. O konkrétním nakládání s odpady si ovšem rozhoduje obec sama. Černé skládky na svém území má povinnost zlikvidovat na náklady původce (najde-li se) či své vlastní. Úspěšně je ovšem tento problém možné řešit jen dlouhodobou a trpělivou výchovou a osvětou. Musí se stát normou, že se ke svému okolí (nejen své vlastní zahrádce) chováme slušně."
Máte v současné funkci ještě čas chodit do přírody?
"Snažím se využít opravdu každou volnou chvilku, takže seznam přírodních lokalit, které jsem v letošním jaře navštívil, by byl docela dlouhý. Do Bílých Karpat jsem se dostal hned dvakrát, začátkem dubna na ladoňky u Hrubé Vrbky a koncem dubna na Ploščiny, jak už jsem zmínil."
Které místo v Bílých Karpatech je vám nejbližší?
"Z okna hodonínského bytu se dívám na jihozápadní část hřebene, při dobré viditelnosti až po Javořinu. Nejčastěji vedly mé cesty na kytky do nádherného lučního komplexu Čertoryjí, moc rád mám i bučiny na úbočí Javořiny. Za nejkrásnější krajinu ale považuji divoký severovýchod od Okršlicka a Kaňúru po Vršatec, kde jsem opravdu nechal kus svého srdce."
Jan W. Jongepier