V minulém čísle jsme uvedli poměrně obsáhlý článek o připravované změně režimu na česko-slovenské hranici. Popravdě řečeno, očekávala jsem na toto téma ohlas čtenářů, protože je to po delší době opět téma, které rozbouřilo veřejnou diskuzi, objevila se i řada článků v regionálních novinách. Reakce čtenářů se nedostavily, to ale určitě neznamená, že je to problém, který by byl obyvatelům Bílých Karpat lhostejný. Připravovaná změna režimu se jich totiž může bolestně dotknout.
V čem přesně tato změna spočívá, popsal Jan Jongepier v minulém čísle. Já jen stručně shrnu to, že by byla zrušena možnost volného pohybu obyvatel České a Slovenské republiky přes hranice, překročení hranice mimo hraniční přechod by bylo možné pouze na základě povolení, vydávaného vždy jen na jeden rok. To by nejen omezilo místní obyvatele, ale zkomplikovalo by to i pobyt turistům a návštěvníkům Bílých Karpat, ohrozilo by to realizaci akcí typu Javořinských slavností, Česko-Slovenského Silvestra a podobných událostí. Údajným argumentem pro tyto změny je nutnost respektovat pravidla Schengenské úmluvy a ochránit tzv. Dočasné vnější hranice Evropské unie před cizinci ze třetích zemí.
Že tyto důvody jsou pochybné, lze vyčíst ze samotné Schengenské úmluvy, která mj. praví, že "Aniž je dotčeno použití výhodnějších úprav mezi stranami, přijmou smluvní strany opatření nezbytná pro usnadnění pohybu příslušníků členských států Evropských společenství, kteří mají bydliště v obcích na společných hranicích, aby jim bylo umožněno překračovat tyto hranice mimo povolené hraniční přechody a mimo provozní dobu kontrolních stanovišť..." Připravované opatření je tedy zcela proti duchu Schengenské úmluvy.
Za neopodstatněný považuji i argument ochrany hranic proti běžencům ze třetích zemí. Tomu lze zabránit jen pečlivým střežením hranice, nikoli přijetím administrativních překážek, které tyto cizince stejně vůbec nezajímají. Jsem přesvědčena, že současní příslušníci pohraniční policie, většinu místních obyvatel ve svém rajónu stejně dobře znají osobně. Vždyť jich tam může žít maximálně několik set. K čemu jim tedy bude, když tito lidé budou vybaveni dalším průkazem?
Místní obyvatelé a představitelé obcí velmi dobře rozumějí absurdnosti tohoto záměru a tak nesložili ruce do klína. Co se tedy od 27. ledna, kdy byla smlouva podepsána, stalo? Již 15. března se sešli zástupci některých příhraničních obcí, a vydali Rokytenskou výzvu, kterou se obrátili ke starostům, představitelům Zlínského kraje i dalším občanům příhraničí. Rada Zlínského kraje následně vyjádřila svůj nesouhlas s navrhovanými opatřeními.
Mezinárodní smlouvu musí ratifikovat parlamenty obou států, což se zatím naštěstí nestalo. Prvním čtením v Parlamentu ČR smlouva sice prošla, druhým ale ještě nikoli. To bylo odloženo, neboť se proti ratifikaci postavili poslanci opozice a někteří koaliční poslanci se zdrželi hlasování. Hlasování bylo odloženo na květen. To využili starostové pohraničních obcí a zahájili 30. dubna petiční akci. Již 1. května se na ní začaly objevovat první podpisy. Dne 12. května byla petice zaslána do parlamentu ČR s 1437 podpisy. Projednal ji petiční výbor Parlamentu ČR, který ji předal všem parlamentním stranám.
Senátu ČR byla petice předána 2. června. Do té doby na ní přibyly další podpisy, bylo jich už 2272. V současné době ji podepsalo již více než 2500 lidí a další podpisy přibývají. Dne 14. června bude zahájena další schůze Parlamentu ČR, zatím ale není známo, zda se bude Parlament touto smlouvou zabývat. Senát ČR ji na své červnové jednání nezařadí.
Opět se ukazuje, že když obyčejní lidé spojí své síly, podaří se jim ledacos. Tentokrát se přinejmenším podařilo projednávání této sporné smlouvy pozdržet natolik, že rozhodně neovlivní Javořinské slavnosti. Pro jejich organizátory by to mohla být značná komplikace. Já ale věřím ve víc. Věřím, že se nakonec podaří přesvědčit většinu poslanců, a k ratifikaci smlouvy vůbec nedojde. Režim na československých hranicích samozřejmě musí být dobře ošetřen kvalitní legislativou, nikoli ale tak, aby zbytečně komplikoval pohyb místních lidí a turistů, kteří se ničeho nezákonného nedopouštějí. A to vše v Evropě, která své vnitřní hranice naopak zprůchodňuje bez jakýchkoli kontrol.
Jana Hajduchová
Pokud byste chtěli i vy podpořit úsilí bělokarpatských sta-rostů, můžete se obrátit na Ing. Janu Juřenčákovou (zastupující člen petičního výboru), adresa:
Rokytnice 181, 763 21 Slavičín.