„Bylo to fantastické!“ „Vaše příroda je kouzelná,“ „Kus vynikající práce.“ Ředitelé 22 nevládních ochranářských organizací spadajících pod The Wildlife Trusts partnership byli z Bílých Karpat úplně vedle.
K nadšení přispěly nejen naše rozsáhlé druhově bohaté louky, ale i mraky motýlů, hejno čápů a další ptáci a rostliny, kteří už ve Spojeném království vyhynuli. Obdiv naší přírody však nebyl jediným důvodem, proč letos v červnu uspořádali výroční valnou hromadu v zahraničí, na Radějově. Zástupci „Správ přírody“, jak bychom je mohli nazývat česky, hledali také inspiraci pro řešení své krize. A nakonec se mi svěřil jejich generální ředitel Simon Lyster, že jim to i finančně za to stálo.
Celkem 47 správ přírody či Wildlife Trusts spravuje po Anglii, Walesu, Skotsku a Severním Irsku pouze roztříštěné přírodní rezervace (celkem 2.400), a to více či méně nezávisle na sobě. Zastřešující The Wildlife Trusts partnership proto hledal způsob, jak oněch 47 organizací sjednotit a vybudovat národně jednotnou organizaci navenek.
K tomu byli do Radějova pozváni jak zástupci ze Zlínského a Jihomoravského kraje, z Parlamentu ČR, Českého komitétu MaB, tak i některé nevládní organizace v oblasti ochrany přírody z České i Slovenské republiky. Samozřejmě byly zastoupeny i Správa CHKO Bílé a Správa CHKO Biele Karpaty. Ty všechny měly za úkol seznámit hosty se způsobem práce, financováním a organizačními strukturami.
Britové od nás nejen přebírali zkušenosti a názory, také nám něco dali. Především pocit, že zdejší ochranářská práce má úroveň, za kterou se v rámci Evropy nemusíme stydět.
Závěrem lze říct, že jednotlivá jednání ale i exkurze a další diskuse nebyly zbytečné. Při celkovém hodnocení poslední večer nezaznělo ani jedno záporné slovo. Příjemné prostředí v penzionu i jeho okolí, dobré jídlo, ale i výsledky jejich (někdy těžkých) jednání způsobily takovou euforii, jakou u Britů málo známe.
Dobrý dojem ze zdejšího pobytu možná vyústí v další spolupráci mezi ochránci přírody v obou zemích. O Wildlife Trusts určitě ještě uslyšíme.
Jan W. Jongepier
Letošní červenec se do přírodní rezervace Hutě na Žítkové opět nastěhovali mladí lidé, kteří se rozhodli strávit část prázdnin netradičním způsobem: zažít senoseč na druhově bohatých svahových loukách a pomoci tak k uchování přírodních hodnot Bílých Karpat.
Tak jako v loňském roce i letos se naplno projevil význam letních pracovních táborů dobrovolníků pro údržbu těchto cenných luk ve složitém terénu. Jednotlivec nebo malá skupinka, byť sebelépe strojně vybavená, by zalenitých luk, nepřístupných těžkou mechanizací. To by pak tlelo v souvislých vrstvách na zemi, s drastickými dopady na rozmanitost rezervace.
Jisté zprimitivnění sociálních vzorců chování, způsobené ubíjejícím, několikanásobným obracením zmoklého sena v dusném klimatu, se naplno projevilo při tzv. znělce - rituálním vzýváním obědy pomoci tance kolem kytaristy.
Michal Hájek
Hluk
S rozdělením Československa v roce 1992 se rozpadly i různé federativní spolky. To hrozilo i vědeckým houbařům, ale slovenští mykologové hned přišli s iniciativou se pravidelně setkávat s českými kolegy.
A tak po prvním „Jarním setkání slovenských a českých mykologů“ v roce 1993 se každoročně setkávaly v květnu nebo červnu desítky houbařů z obou zemí.
Pro místo konání se vždy vybere nějaké příhraniční místo, např. Brodské, Lanžhot, Kúty, Ratiškovice, v Bílých Karpatech Drietoma (SK) a Radějov (CZ). Letošní 10. setkání se odehrálo podruhé v rekreační oblasti Liešna u Drietomy, kam se třetí červnový víkend sešel rekordní počet 50 houbařů z celé Slovenské a České republiky. Mezi nimi se objevili i známí autoři houbařských knih, jako Vladimír Antonín, Ladislav Hagara nebo Pavel Lizoň, i přední odborníci jako Petr Vampola (rourkaté houby) nebo Jiří Moravec (terčoplodé houby).
Kvůli předcházejícímu suchu se bohužel nepodařilo zcela splnit jejich očekávání, i když místy houby rostly. Hřibovitých bylo málo, diskuse vyvolaly hlavně vždy těžce určitelné holubinky. Jediným dobrým nálezem víkendu byla vzácná i zajímavá housenice střevlíková (Cordyceps entomorrhiza), která cizopasí na střevlících. Ale co se přes den moc nepovedlo, bylo vynahrazeno po večerech i v noci, kdy se při skleničce vína rozvíjely vášnivější hovory o všech možných tématech kolem hub.
Po společenské stránce bylo setkání vydařené, příští rok v moravských Bílých Karpatech to bude snad i po vědecké stránce.
Jan W. Jongepier
Ještě do 27. září hostí Městské muzeum ve Veselí nad Moravou fotografie Ferdinanda Bučiny spolu s kroji z Horňácka. Vystaveno je celkem 61 fotografií v různých rozměrech.
Pražský fotograf Ferdinand Bučina (1909-1994) proslul historicky a umělecky unikátními fotografiemi lidí a krajiny Horňácka. Zdokumentoval především obec Javorník, kde ho zaujala čistota folklóru, kde lidé chodili stále v krojích, ctili všechny tradice a to nejen o slavnostech a výročích. Jeho zájem o dokumentární fotografii v tomto kraji je datován rokem 1940, kdy jel natáčet do Blatnice jako reportér-kameraman Československého filmového týdeníku. Poté se rozhodl navštívit Bílé Karpaty a obec Javorník. Rozhodl se, že se tam musí znovu vrátit a fotografovat.
Jeho národopisné zaujetí vyústilo v obrazové knize Lidé z Javorníka, kterou vydal ještě v roce 1941 před Vánoci. Fotografie, které vznikly v následujících letech, chtěl Bučina vydat v pečlivě připravené knize Vzpomínka na Javorník. Ta však nikdy nevyšla. V nakladatelství Politika se změnily po roce 1948 poměry a celá kniha zobrazující tehdy pro nastolený režim nežádoucí zakotvení moravsko-slováckého venkova šla do stoupy.
Bučina se do Javorníka vracel celý život, pronajímal si tam světnici a s manželkou Vlastou podnikal četné výlety po okolních krásách květnatých luk, hor a bukových lesů. Zastavoval se u lidí při práci na polích, hovořil s nimi, navštěvoval je v chalupách a hlavně je fotografoval. Za řadu let tak vzniklo jedinečné dílo čítající v archivu Ferdinanda Bučiny několik set negativů.
Škoda, že se sám autor nedožil těchto dnů, kdy se jeho fotografie vracejí do kraje jejich vzniku.
Tomáš Rasl
Praha
(autor je vnuk F. Bučiny)
Veselské muzeum je otevřené od pondělí do pátku 8-12 h., 13-16 h., v nedělí 13-17 h.