Přáním nejen ochránců přírody, ale i mnoha obyčejných lidí, je zachovat krajinu Bílých a Bielych Karpat v její malebné kráse. Krajinný obraz ale dnes ruší celá řada cizích prvků, jako jsou sloupy elektrického vedení, stožáry, vodojemy, větrné elektrárny, obludné kravíny postavené vysoko na kopcích, silážní věže...
Nepřehlédnutelnou dominantou je známý vysílač na Velké Javorině. Všechny tyto stavby někdy i velmi tvrdě zastiňují původní krajinné dominanty, ať už přírodní nebo postavené lidskou rukou. Ruší jak svou velikostí, tak tvarem nebo barvou. Smutné je, že většina těchto staveb je v krajině natrvalo a jen velmi těžko je možné je odstranit. Snad jen stožáry elektrického vedení by šly nahradit pod-zemními kabely, ale i to by znamenalo ohromné náklady. Pokud jejich odstranění je nadlidským úkolem, je otázkou, jestli lze alespoň zachránit současnou, dosud poměrně harmonickou tvář bělokarpatské krajiny.
Dříve přibývaly, mnohdy i načerno, různé objekty, které jen těžko zapadaly do zdejších obcí a krajiny. Většina těchto pochybných staveb naštěstí kazí pouze menší oblast - část ulice, obce, maximálně krajinu kolem obce.
Ale v posledních letech se objevují i stavby s mnohem závažnějším charakterem - vysílací věže pro signál mobilních telefonů. Věže vznikají všude kolem nás a nemíjejí ani chráněné krajinné oblasti. Právě tam jsou podle operátorů vhodná, vysoká místa pro jejich umístění. Druhou stranou mince však je, že na takových místech jsou tyto stavby vidět ze širokého okolí a kazí krásný pohled na téměř čistý, ničím neporušený hřeben. Někdy se operátoři nedomluví a postaví dvě věže těsně vedle sebe, na Mikulčině vrchu a v Tvarožné Lhotě se dohoda podařila, ale za cenu vyšších věží.
Stejný efekt mohou mít i rozhledny. Rozhledny jsou poněkud zvláštní objekty, někdy fungují jako pes, který se kouše do svého ocasu. Tyto stavby mají za úkol přitahovat návštěvníky, aby si mohli užít krásné, přírodní krajiny, ale svým vznikem kazí samotný cíl návštěvy. Ze samotné rozhledny je pěkný výhled na okolní krajinu, ale z okolní krajiny místo rozhledny bije do oka. Příkladem je objekt nad obcí Tvarožná Lhota, ve kterém je vysílací věž kombinovaná s rozhlednou. Stavba má výšku přes 50 m, je konstruována z kovu, má převážně šedou barvu a je vidět z širokého Pomoraví. Návštěvníci si ji sice chválí, ale přínos pro krajinu to není.
Problém všech výškových staveb spočívá v tom, že čím více vyčnívají příliš nad okolní krajinu, tím více vyniknou jejich nepřirozené tvary, materiály, popř. barvy.
Vývoj musí jít dopředu, ale doufám, že tvarožnolhotská rozhledna bude poslední stavbou svého druhu a že časem zmizí všechny vysílací věže z krajiny. Snad se objeví modernější technologie, které umožní telefonní spojení bez těchto oblud, snad se najdou i peníze na podzemní kabely elektrického vedení a bělokarpatská krajina tak přestane místy připomínat starý zadrátovaný hrnec.
Jan W. Jongepier
Jana Hajduchová