V neděli 29. června tohoto roku byla na budově základní školy v Komni - mj. za účasti zástupce francouzského velvyslanectví - slavnostně odhalena pamětní deska věnovaná významnému rodáku Ferdinandu Špíškovi.
Ferdinand Špíšek pocházel z rodu mlynářů z dolního mlýna v Komni. Rod je na tomto místě doložen od r. 1515, kde jeho potomci žijí dodnes.
Narodil se 5. června 1877 v rodině obuvníka v domě bývalé školy. Když mu bylo dvanáct, odcházel studovat na reálné gymnázium v Uherském Hradišti. V roce 1897 vstoupil na Filosofickou fakultu University Karlovy v Praze, kde studoval moderní filologii a literaturu, zejména západoevropské.
Po své studii vyučoval na několika středních školách. Ale protože nebyl spokojen se svými znalostmi francouzského jazyka, které získal na univerzitě, rozhodl se, že bude dělat všechno proto, aby francouzštinu ovládl jako svoji mateřštinu. A tak v roce 1907 PhDr. Ferdinand Špíšek odjel na rok do Francie studovat na Sorbonně v Paříži a pak na ženevské univerzitě ve Švýcarsku. Studoval v oboru studijních jazyků a srovnávacích literatur evropských. Později se seznámil i s metodami pro vyučování moderních jazyků a organizací francouzského školství.
Tyto znalosti však nebyly pouze samoúčelné, o čem svědčí jeho další aktivity. Vydal knihu "Moderní jazyky a jejich metody ve Francii" a založil francouzský časopis Le petit journal de Prague (malý pražský žurnál), který řídil se svou ženou celkem 28 let. Dále vydal několik knížek komentářů tvorby francouzských klasiků.
Dr. Špíšek však toužil po vědecké a literární práci, po působení na univerzitě, ale první světová válka jeho záměry změnila. Během války pracoval v Praze v tajném profesorském spolku pro reformu školství ve svobodné československé vlasti. Díky jeho zásluhám mu bylo po válce v novém Československu nabídnuto místo na ministerstvu školství, což odmítl. V roce 1919 byl jmenován delegátem Mírové konference v Paříži, kde bylo jeho hlavním úkolem navázat kulturní styky mezi Francií a Československem. Po úspěšném splnění tohoto úkolu byl povolán na Ministerstvo školství a národní osvěty, kde vybudoval odbor pro školské a kulturní styky se zahraničím. Jeho zásluhou byly navázány styky s Jugoslávií, Itálií, Anglií a Spojenými státy Ameriky. Díky tomu byl jmenován sekčním šéfem a dostal vysoká zahraniční vyznamenání.
Poslední čtyři roky byl přednostou, šéfem všech středních škol, gymnázií, reálek a učitelských ústavů v celém státě. Při odchodu na trvalý odpočinek dostal v roce 1937 ocenění prezidenta Beneše.
Ani v důchodu Ferdinand Spíšek však nezahálel, vrátil se ke své lásce - literatuře, která byla téměř 20 let odstrčena na druhé místo. Klidné stáří mu v roce 1939 narušil vstup do správní rady akcionářů Hornosrnianských cementáren a kamenolomů, které provozovali jeho bratři. V roce 1948 byla tato akciová společnost zrušena, majetek byl znárodněn a bratři Špíškovi se stali pro komunistický režim nepohodlnými. V 50. a 60. letech psal ještě několik článků "pro zveřejnění v příhodnější době".
PhDr. Ferdinand Špíšek zemřel v ústraní dne 31. srpna 1970 ve vysokém věku 93 let a byl pochován v rodinné hrobce na hřbitově v Nezdenicích.
Karel Navrátil
Komňa
P.S.: Články Dr. Špíška z 50. let byly předmětem jeho pozůstalostí. Jsou v soukromém držení a nic o nich nevíme.