Vít Hrdoušek: Lidová architektura jihovýchodní Moravy Obrazový průvodce od Chřibů po Bílé Karpaty od Břeclavi ke Zlínu. - Škola vesnice, Modrá. 2001.
Psát o lidové architektuře je dozajista úkol nelehký, zvláště když se k tomu přidá zřetel na jedné straně reprezentativní, na druhé naučný. Takto by se totiž mohl charakterizovat přístup autora této publikace.
Publikaci na křídovém papíře vydala Škola vesnice v Modré. Tuto školu by pracovníci památkové péče, specializovaní na záchranu lidové architektury a hmotné lidové kultury vůbec, rádi poznali. Vzájemná spolupráce Školy vesnice s některým z nich by mohla znamenat příznivý posun k hodnotové orientaci některých vesnic. Považujeme za velkou škodu, že se kontakty mezi profesionální sférou a místními samosprávami nerealizují v potřebné míře, protože se dá předpokládat, že hodnocená publikace by dostala jiný a na solidnějších základech postavený výsledek.
V prvé řadě není zcela jasné cílové určení publikace. K reprezentačnímu zaměření postrádáme kvalitnější snímky a vyšší vypovídací hodnotou. Dále je nedostatečná opora v odborné literatuře a citace autorů a to nejen textů, ale také vyobrazení, snímků, plánů. Tyto základní rozpory s posláním publikace se projevují také v samotném určení rozsahu sledovaného území. Pojem jihovýchodní Morava je do jisté míry zavádějící. Žel, musíme konstatovat, že z Břeclavska, které je na titulní straně zmiňováno, jsme žádné objekty ve fotodokumentaci ani textu nenašli. Konečně ani Zlínsko není zastoupeno, přesto, že tato místa, jako rozhodující územní ohraničení, jsou uvedena přímo v titulu. Také v mapách, uvádějících jednotlivá území, je zásadní otázkou, podle jakých odborných kritérií je stanoven rozsah. Považujeme tento přístup za velmi subjektivní a tudíž za neobyčejně problematický.
Pokud jde o texty a doprovodné titulky, chápeme, že autor vycházel z odborné literatury a studií, jejichž citace chybí často v seznamu použitých pramenů. Není nám jasné, proč není v literatuře uvedené Moravské Slovensko, základní dílo pro etnografická bádání o lidové architektuře na jihovýchodní Moravě. Dále není vzpomenuta rozsáhlá práce Václava Mencla - Lidová architektura v Československu, s mimořádně významnými doklady i s postuláty autora, k němuž se všichni, kdo se zabývají lidovou architekturou, neustále vracejí. A to již opomíjíme poměrně nedávno vydané stati o lidovém stavitelství ve svazcích Moravské vlastivědy, konkrétně svazky Uherské Hradiště, Zlínsko a v roce 2002 zveřejněné Veselsko. Chybějící spolupráce s odborníky orientovanými na lidové stavitelství a na venkovské sakrální stavby a také s renomovanými odbornými pracovišti je důležitým nedostatkem a nedá se prominout.
Spoluprací tohoto druhu by nemohla tak lehce projít stať nazvaná archaické prvky.
Máme mnoho výhrad k obrazovému materiálu. Na titěrných krajinných záběrech svítí svojí červení pouze střechy. Některé snímky se bezdůvodně opakují (Topolná č.p. 90, Hluk, Vlčnov, Tasov), u jiných chybí popisky nebo popisují to, co čtenář snadno sám vidí, na příklad barvu fasády a ta není vždy rozhodujícím znakem. Podle našeho soudu je z profesionálního hlediska neúnosné publikovat půdorys domů s uvedením, že jde o materiál Syrových podle Frolce. Proč autor neuvádí přímo Frolcovo autorství nebo zaměření Antonína Kuriála, které Václav Frolec do svého díla Lidová architektura na Moravě a Slezsku převzal (půdorys sklepů a předsklepím a šijí z Petrova a další). Podobně je tomu u kopií katastrálních map, těch však naštěstí není mnoho.
Pokud jde o doprovodnou nebo stěžejní část, to jest fotosnímky a jejich kvalitu, troufáme si říci, že jde o snímky působivé, avšak žel, poněkud nahodilého výběru, a že méně by znamenalo více.
Závěrem si dovolujeme, spolu s dalšími odborníky mimo jiné uvedenými mezi autory použité literatury, konstatovat, že publikace, jistě dosti nákladná a sličná na pohled, by měla větší dopad a publicitu, kdyby se autorovi, který se tématikou lidového stavitelství zatím soustavně nezabýval, podařilo získat větší sumu odborných znalostí a podkladů. Právě ty jsou uloženy na různých pracovištích a s jejich studiem mohlo dojít k hlubšímu propojení se specialisty ústavů.
Dále doporučujeme, aby si Vít Hrdoušek osvojil etiku autorské odpovědnosti a respektoval způsob citací zaužívaný v odborné literatuře, aniž by tím zatěžkal publikaci s popularizačním určením. Pro své mládí, nadšení a sepjetí s jižní Moravou má k tomu všechny předpoklady.
Věra Kovářů
Brno