Dub v Jiříkovci
Kdo jde z rekreační oblasti s vodní nádrží Lučina u Radějova do údolí Járkovce, setká se po cca. 400 m od hájenky Jiříkovec se dvěma cedulemi. Značka vpravo má nápis "Národní přírodní rezervace" a vztahuje se na NPR Čertoryje, cedule vlevo od cesty s nápisem "Památný strom" upozorňuje na mohutný dub letní (Quercus robur).
Tento strom je ve svém okolí ojedinělý jak mohutností, tak i stářím, a navíc se nachází v místě zaniklé osady Jiříkovec, proto byl v roce 1999 vyhlášen jako strom památný. Věk tohoto dubu se odhaduje na úctyhodných 400 let a to především podle obvodu kmene (ve výši 1,30 m), který činí 460 cm, a výšky 23 m.
Bohužel je jeho zdravotní stav (jak je uváděno v Základních údajích o vyhlášených památných stromech) chřadnoucí. Dub je totiž napaden rezavcem dubovým, chorošem, jehož až půlmetrové plodnice se každý rok objevují na bázi stromu. Sice byl v roce 1998 proveden bezpečnostní řez a konzervace, ale podhoubí v kmenu a větvích se celé odstraňovat nemohlo.
Nicméně strom bývá dosud dobře olistěný, ale v posledních letech neplodí.
Dub v Jiříkovci se nachází na katastrálním území obce Tvarožná Lhota a na parcele, která patří státu. Jeho správcem je Pozemkový fond ČR.
Bohumil Jagoš
Letošní extrémní sucho přineslo zemědělcům řadu problémů. Snad jedinou věcí, na kterou si nemohou stěžovat, bylo ideální počasí pro senoseč. Díky němu se do konce srpna podařilo pokosit většinu bělokarpatských luk. I když je jakékoliv hodnocení předčasné, rádi bychom se zmínili o tom, jak je toto kosení zajišťováno.
V 90. letech pronajala většina vlastníků své pozemky zemědělským organizacím či soukromně hospodařícím rolníkům. V poslední době však přibývá těch, kteří začínají své pozemky znovu udržovat sami.
Obnova sadů
V mnoha případech se jedná o staré zanedbané sady, o které doposud nebyl zájem. Tyto biotopy mají velký význam krajinářský, ochranářský i zemědělský. Z těchto důvodů je již několik let snahou Správy CHKO i několika dalších nevládních organizací oživit zájem místního obyvatelstva o údržbu starých a výsadbu nových vysokokmenných sadů. V jižní části Bílých Karpat tomu přispívají pravidelné semináře k řezu dřevin (o kterých jsme informovali v minulých číslech), výstavy i besedy s občany. V severní části jsou to pak především různé aktivity spojené s činností moštárny v Hostětíně.
Příkladem mohou být staré sady nad Javorníkem, v lokalitě zvané Pahrby, kde jsme několik let marně usilovali o to, aby začaly být udržovány. Teprve v loňském roce projevil o údržbu sadu jeden z majitelů, který nejen že dal do pořádku svůj pozemek, ale pronajal si i několik dalších, na kterých odstranil nálet dřevin a pokosil trávu. V letošním roce se mu podařilo k těmto aktivitám přesvědčit několik dalších vlastníků a tak je naděje, že během několika let celá lokalita získá novou tvář. Do obnovy sadů se zapojili i v obcích Hrubá Vrbka, Kněždub, Pitín, Rokytnice, Strání a Tasov.
Vlastníci a uživatelé
Kromě zvyšujícího se zájmu vlastníků o údržbu drobných pozemků se zlepšila i spolupráce s uživateli obhospodařujícími větší výměry. Na základě získaných zkušeností dáváme přednost údržbě jednoho území jedním subjektem. Jednak to zjednodušuje administrativu (jedna smlouva) a nedochází tím ke sporům mezi více zhotoviteli na jedné lokalitě. V PR Ploščiny u Valašských Klobouk se to podařilo už před třemi lety, v letošním roce přibyly PP Žleb u Hostětína nebo PR Ve Vlčí a Pod Hribovňou na Moravských Kopanicích, které budou střídavě sečeny a přepásány.
Samozřejmě toto nelze zobecnit - např. v NPR Zahrady pod Hájem u Velké nad Veličkou si udržují některé pozemky vlastníci a jen ty, o které není zájem, kosí jeden uživatel.
Z dalších lokalit se to týká např. NPR Jazevčí a Porážky. Tam byly donedávna zemědělskými subjekty obhospodařovány převážně jen rovnější plochy. Na nepřístupnější terény se podařilo získat zájemce, který letos dobře pokosil i terénní nerovnosti a seno odvezl, v části NPR Jazevčí pak provádí pastvu ovcí. Dva uživatele má i PP Gruň u Lopeníka nebo PR Drahy v Horním Němčí, kde spodní kosená část je v pronájmu ČSOP, horní vypásá soukromý zemědělec.
Nevládní organizace
Několik chráněných území získaly do nájmu nevládní organizace a obhospodařují je v rámci tzv. pozemkových spolků (NPR Čertoryje, PR Javorůvky, PR Bílé potoky, PP Dobšena).
V některých případech se o údržbu travních porostů starají subjekty, které pozemky nemají pronajaté, ale údržbu provádějí z pověření Správy CHKO. Jedná se např. o lokality PP Horní louky u Suché Lozi, PP Cestiska u Březové nebo některé I. zóny (Jásenec, Lásca, Megovka, Uhličky).
Výše uvedené příklady spolupráce jsou velmi perspektivní a tak věříme, že se i nadále bude o naše květnaté louky dobře pečovat a že se spolupráce bude ještě rozšiřovat. Předpokladem samozřejmě není jen zájem drobných vlastníků a uživatelů, ale především dostatek finančních prostředků v dalších letech.
Ivana Jongepierová
Šárka Kozubíková
Tis obyčajný (Taxus baccata) je vzácnym reliktom, ktorý sa u nás zachoval z obdobia treťohôr.
Z našich ihličnanov ako jediný neobsahuje živicu a nemá šišky, plodom je semenná tobolka. Zrelé semeno je obalené mieškom jasnočervenej farby, ktorý na rozdiel od zvyšku stromu nie je jedovatý, preto ho pomerne často ozobávajú vtáky. Inak, celý strom aj so semenami obsahuje jed taxín. Voči tomuto jedu je pomerne dosť odolná jelenia a srnčia zver, preto v oblastiach, kde sú vysoké stavy zveri, sú spôsobované škody na jeho porastoch. Ako príklad nám môže poslúžiť Harmanecká tisina vo Veľkej Fatre. Z hospodárskych zvierat údajne bez následkov tis konzumujú kozy, ovce, kravy, na rozdiel od koni, čo je zrejme spôsobené inou stavbou tráviacej sústavy.
Tis rastie veľmi pomaly, ročný prírastok je 2-3 mm. Má veľmi tvrdé drevo, preto bol v minulosti vyhľadávaný pre svoje výborné technické vlastnosti. Drevo sa od praveku používalo najmä na výrobu lukov, oštepov, rôznych predmetov a neskôr aj na výrobu nábytku, stropov a iných vecí dennej potreby. Preto boli mnohé lesy úplne vyrúbané.
V súčasnosti sa tisy zachovali predovšetkým v rezerváciách a v parkoch v rôznych rastových formách alebo ako stromy, ktoré dosiahli úctyhodné rozmery a vek. Takéto tisy sa nachádzajú aj v obci Pruské v ilavskom okrese, v orografickom celku Biele Karpaty. Najkrajšie exempláre sa nachádzajú vo farskej záhrade. Sú to vlastne dva tisy, ktoré rastú vedľa seba, a preto pôsobia ako jeden strom. Mohutnejší z nich má obvod 450 cm a výšku asi 10 m. Vytvára štyri hlavné vetvy s obvodom 120 -170 cm. Druhý má obvod 370 cm a je rovnako vysoký. Šírka koruny je 18 - 20 m. Ich vek sa odhaduje na 700 rokov. Pravdepodobne boli vysadené súčasne so stavbou farského kostola a prvej fary v roku 1221.
Tisy v Pruskom sa nazývajú aj Gavlovičove tisy, pretože práve tu v 18. storočí pôsobil známy barokový spisovateľ Hugolín Gavlovič. Ďalší veľký tis sa nachádza pri školskej bytovke pred rodinným domom č. 393. Je jednokmenný, obvod má 360 cm a výšku približne 10 m. Je zrejme rovnako starý ako tisy vo farskej záhrade. Ide pravdepodobne o najstaršie tisy na Slovensku.
V Bielych Karpatoch sa jediný exemplár tisu vo voľnej prírode zachoval na neprístupnom mieste Vršateckých bradiel.
O tom, že tis nie je žiadna krátkoveká drevina, svedčí aj výskyt mnohých exemplárov v iných európskych krajinách, ktoré dosahujú úctyhodné rozmery a vek. Napr. v Anglicku rastie tis starý 3000 rokov. Týmto sa zaraďujú medzi najstaršie žijúce organizmy na Zemi.
V minulosti boli na Slovensku tisové porasty hojné, o čom svedčia aj miestne názvy ako Tisové, Tisovec, Tisinec, Tisová... Preto je dôležité zostávajúce porasty a solitérne stromy chrániť ako živý odkaz dávnej minulosti.
Marián Filípek
Mikušovce