Letošní extrémní sucho a horko, rozsáhlé povodně u nás v roce 1997, loni v Čechách. Jedná se pouze o náhodné výkyvy počasí nebo se mění podnebí?
Většina odborníků je přesvědčená, že se z důvodů znečištění ovzduší, zejména emisemi oxidu uhličitého (CO2), dochází k celosvětovým klimatickým změnám (dříve se mluvilo o globálním oteplování a skleníkovém efektu). Dále zvyšující se koncentrace skleníkových plynů v atmosféře vede podle odborných předpovědí k průměrnému globálnímu oteplení o 3,5°C do roku 2050. Zvýšené teploty jsou však pouze jedním z problémů. Očekávají se i další změny (ve srážkách, sněhových pokrývkách nebo délky zimy a léta), které se zatím těžko lze odhadnout.
Teploty, srážky
Podívejme se blíže na to, jak po stránce počasí proběhly poslední roky oproti normálům některých hodnot za období 1961-1990 a to podle měření na meteorologických stanicích Brno-Tuřany a Holešov. Samozřejmě jedná se v tomto případě pouze o ukázku, nikoliv o důkaz, že se podnebí skutečně mění.
Co se týká teplot vzduchu, pětileté období 1998-2002 bylo o 1,0 až 1,2 °C teplejší než 30-tiletý průměr za období 1961-1990. Dokonce každý rok od 1998 až 2002 ukazoval vyšší teplotní průměr. Nejteplejší rok byl 2000, kdy např. stanice Brno-Tuřany změřila 10,8 místo 8,7 °C, tedy o 2,1 °C více než normálně. Odchylky k vyšším teplotám ve srovnáním s dlouholetým průměrem jsou patrné ve všech měsících, pouze měsíc prosinec byl v průměru o celý stupeň chladnější než dříve.
Srážky byly v předešlých letech více či méně v normálu, pokud bereme uvedené dvě stanice jako směrodatné pro oblast Bílých Karpat. Spadlo v průměru o 6,5 % více sněhu, krup a deště. Značnější výkyvy jsou patrné pouze v jednotlivých měsících, např. v červenci roků 1998-2002 byly srážky o 23 mm vyšší, v září o 34 mm, ale v květnu zase o 20 mm nižší. Letošní rok byl dosud však extrémně suchý. K tomu přispívaly téměř bezesrážkové měsíce únor a březen a velmi suchý i teplý červen, červenec i srpen. Houby rostly jen na začátku srpna a to pouze místy po některých místních přeháňkách a bouřkách koncem července.
Avšak i rok 2002 byl u nás houbařsky špatný rok. Jak to vysvětlit na základě čísel Českého hydrometeorologického ústavu?
Možná dává odpověď další parametr počasí a to je sluneční svít. Srovnání mezi obdobím 1998-2002 a průměrem za roky 1961-1990 ukazuje, že v poslední době máme o 11,5% více slunce než dříve: místo 1667 hodin to bylo 1861 hodin. Tento údaj odpovídá zmíněné vyšší teplotě v posledních letech. Ale sluneční svit také znamená méně oblačnosti a v relaci s tím by se očekávaly i nižší srážky. Ty se však nezjevily a pak je otázka: co se vlastně dělo?
Extrémy
Kdo sleduje nebo zaznamenává počasí, může na základě získaných podrobných údajů vidět ještě něco jiného než průměrné teploty, srážky a sluneční svit. Například, že doby sucha a horka nyní bývají delší, lijáky častější, a to nejen u nás, ale na celém světě. Jinak řečeno, vyskytuje se více extrémů, počasí je méně vyvážené.
Tropických dní (s maximální teplotou nad 30°C) se na Moravě vyskytuje v průměru kolem 14. V roce 1994 se zde napočítalo okolo 35 tropických dní i zatím nejdelší souvislé období tropických dní (celkem 20 dní). Letošníok je podobně extrémní. V jihozápadní i severovýchodní části Bílých Karpat přesáhlo jejich počet (do 31. srpna) podle informací ČHMÚ už 25 dní.
Dlouhodobá změna
Problémy díky extrémnímu počasí se ukázaly na různých frontách. Sucho u nás bylo letos na hranici 20% rostlinami využitelné vody i méně. Rolníci tak přišli na některých územích až o polovinu úrody a správci lesů tvrdí, že tento rok uhyne více než třetina nově vysázených stromků. Hynuly i ryby a racích v bezvodých potocích, vyschly studny, nerostly houby a hořely lesy. Naopak se však dařilo se dýním a melounům.
Jasné ale je, že dlouhodobá změna podnebí ovlivní náš život, ale i přírodu, naše lesy, úrody, zásoby sladké vody aj. Například vegetační období se má do roku 2050 prodloužit o téměř celý měsíc. V Nizozemí už bylo dokázáno, že změny ve květeně v letech 1985-1999 byly způsobeny ze značné části vyššími teplotami: teplomilné druhy přibývají, chladnomilné ubývají. U nás pro takovéto důkazy zatím není dostatek údajů, ale některé změny rozkrývá následující článek Pavla Bezděčky.
Jan W. Jongepier
Vliv oteplování na naši faunu
Ať již je příčinou současného oteplování hromadění takzvaných skleníkových plynů ve vyšších vrstvách atmosféry nebo jsme svědky běžné klimatické periody je zřejmé, že k oteplování v posledních třech desetiletích na našem území opravdu dochází.
Zatímco meteorologové a statistici k tomuto poznání dospěli porovnáním výsledků dlouhodobých měření a sestavením náročných tabulek a složitých grafů, zoologové mají k dispozici celou řadu konkrétních pozorování a zjištění, dokládajících rychlé změny v naší fauně. Nejvíce zřetelné jsou tyto změny u teplomilných druhů bezobratlých živočichů. Bude-li však trend oteplování pokračovat a zejména tak razantně jako tomu je letos, potom se změny brzy promítnou do celých společenstev, do celé naší přírody.
Výrazným rysem oteplování je šíření teplomilných druhů bezobratlých živočichů. Některé druhy se šíří pomaleji a jsou málo nápadné, jiné druhy se šíří nebývalou rychlostí, přímo explozivně a zanechávají po sobě zřetelné, někdy i dramatické stopy. Takovým živočichem je známá klíněnka jírovcová. Drobný motýlek, jehož housenky minují v listech jírovců, lidově zvaných kaštany. Ačkoli jírovce pěstujeme ve střední Evropě po celá dlouhá staletí, teprve před pár lety se teplomilná klíněnka dala na svůj zhoubný pochod z jižní subtropické Evropy na sever. Její spanilá jízda byla nesmírně úspěšná a dnes jí patří prakticky celá Evropa.
Pavouci
Jiným nájezdníkem, který po sobě zanechává zřetelné stopy, je drobný pavouček cedivečka zápřední. Před několika lety vzácnost na jihu našeho území, dnes tak trochu pohroma pro vlastníky domů v celé střední Evropě. Pohroma proto, že na omítkách domů vytváří svými pavučinami polepenými nachytaným prachem kruhové hnědošedé skvrny o průměru několika centimetrů. Mnohé domy vyhlížejí, jakoby byly napadeny plísní. Nutno dodat, že cedivečka je teplomilný pavouk pocházející ze severní Afriky, kde obývá především holé skály a balvany.
Podobně se ve městech šíří další teplomilný pavouk, třesavka velká. Tento nohatý pavouk připomínající spíše sekáče obsazuje teplé chodby, restaurace, sály i obytné místnosti. Zde si zpravidla pod stropem buduje nenápadné pavučinky, do nichž chytá drobný obtížný hmyz, zejména komáry.
Dalším pavoukem, který se šíří v důsledku oteplování, je exoticky vyhlížející křižák pruhovaný. Tento jihoevropský černožlutý pavouk během pouhých tří desítek let zaplavil celou Evropu. Dnes je to běžný příslušník fauny našich luk a pastvin.
Další příklady
Ale vraťme se k motýlům. Krásnými příklady šíření teplomilných druhů na sever jsou žluťásek tolicový a ohniváček černočárný. Oba druhy pocházejí z jihovýchodní Evropy a v posledních letech pronikly na území naší republiky. Na jihovýchodní Moravě dnes tito krásní motýli patří k relativně běžným druhům a postupně pronikají dále na sever.
Dobrým příkladem šíření je také kudlanka nábožná. Ještě v 80. letech minulého století procházela severní hranice rozšíření tohoto velkého a exotického hmyzu Bzeneckou doubravou a podhůřím Chřibů. Nyní leží tato hranice až u Přerova, ojedinělé nálezy jsou hlášeny i z jiných míst na severní Moravě. Kudlanka navíc vystoupala i relativně vysoko do hor. Na Chřibech najdete kudlanku na Holém kopci nebo na Brdu, ve výšce kolem 500 m n. m. V Bílých Karpatech vystoupala dokonce až do výšky 700 m n. m.!
Dnes již prakticky v každé skupině bezobratlých živočichů můžeme doložit současné šíření jednoho či více teplomilných druhů. Z vážek můžeme vzpomenout třeba vážku červenou. Donedávna to byl vzácný host nejjižnější Moravy, kam ve vrcholném létě občas zalétli samci na svých toulkách z jižní Evropy. Dnes nejen na Moravě, ale i v Čechách žijí stálé populace této skvostné teplomilné vážky.
U blanokřídlých je to třeba veliká kutilka s nehezkým jménem podušťák jižní. Před několika lety veliká vzácnost jižní Moravy, dnes poměrně běžný druh rozšířený až na severní Moravu a do Slezska. Nebo jihofrancouský vosík Bishofův, který během pár let doputoval přes Německo a Rakousko až do Bílých Karpat.
Oteplení podporuje i teplomilné druhy živočichů, kteří u nás dlouhodobě žijí, ale jejich populace byly na hranici pozorovatelnosti. K takovým patří například veliká a dravá kobylka sága nebo prazvláštní nohatá stonožka strašník dalmatský. Tito živočichové se dosud ze svých lokalit nešíří, ale jejich počet zde narůstá a stávají se snáze pozorovatelnými. Lze předpokládat, že časem se jejich zmnožené populace začnou šířit na další příhodná místa, ležící zejména na sever od stávajících lokalit výskytu.
Opačný efekt
Dosavadní změny, spočívající především v zesilování populací a šíření teplomilných druhů živočichů, považujeme za zajímavé a ve svém důsledku kladné, protože obohacují naši faunu o další druhy. Lze však předpokládat, že tento nárůst bude pouze dočasný. Bude-li totiž oteplování pokračovat, dočkáme se i opačného efektu. Z naší přírody se začnou vytrácet druhy horské, vlhkomilné a chladnomilné.
Letošní léto bylo pro mnohé takové druhy vážným varováním. Horské lesy Jeseníků, Beskyd i ostatních našich hor byly neskutečně suché a vyhřáté. Dlouhá série tropických dnů, kdy i ve výškách nad 1300 metrů dosahovala denní teplota přes 25 °C a v noci neklesala pod 18 °C, navíc doprovázená výrazným srážkovým deficitem, vedla k vysychání horských slatí a vrchovišť a dokonce k úplnému vyschnutí množství horských potůčků a studánek.
Oteplování a následné vysychání menších vodních zdrojů se dotkne spousty živočichů a jejich společenstev i v nižších polohách. Tak můžeme očekávat postupnou proměnu naší fauny, která bude časem umocněná pomaleji nastupujícími změnami naší vegetace.