Vrcholné léto zpravidla končí velkou bouřkou a výrazným ochlazením. Jakoby na zpěněném spřežení vraníků vtrhl do kraje posel Zimní královny. Jen tak nakouknout. Jen tak se připomenout. Posel pak zmizí, ale jeho chladivý dech tu zůstává. Poledne bývají sice ještě horká, ale navečer se už krajina halí do chladného oparu a nad ránem bývá dočista zima.
Nastává září, jeden z nejkrásnějších měsíců v roce. Osvěžující měsíc, dítě léta a podzimu. Všichni živáčkové rychle procitají z letní letargie a začínají se připravovat na zimu. Hejna jiřiček a dalších hmyzožravých ptáků odlétají za sluníčkem daleko na jih, aniž by přitom využily nabídek zavedených cestovních kanceláří. Také zimující opeřenci končí se svým rodinným životem a začínají se shlukovat do malých hejn. Jakoby si chtěli ještě užít života před blížící se zimou, toulají se krajinou a společně hledají nejvydatnější zdroje potravy. Špačci přivedli tuto zálibu k naprosté dokonalosti a ke vzteku vinařů pořádají ve vinohradech velkolepé mejdany na počest končícího léta. Nejen špačci však v září holdují obžerstvu. Stejně tak ježci, křečci, myšice a ostatní zvířátka nevynechají jedinou příležitost a najdou-li nějakou dobrotu, cpou se k prasknutí. Naštěstí právě teď, jakoby o závod, dozrávají nejrůznější semena, bobule, ořechy a oříšky.
A než se člověk naděje, je tu říjen. Měsíc nesmírně bohatý, dobrodružný a romantický. V několika dnech nabízí vše, nač si vzpomenete. Od sucha a tepla až po lezavé mlžné vlhko, ba nezřídka i sníh a mráz. Určitě není krásnějšího dne kdy ráno lehká jinovatka pokrývá ploty, louky i polní cesty. Na bylinách a křoví se třpytí tisíce pavučin. Stoupající sluníčko rozpouští řídkou mlhu nad rybníkem a jinovatku mění zpět v rosu, kterou pak vysouší. To je čas na dlouhé výšlapy. Stoupat do kopců kolem vinohradů a loupit zapomenuté střapce. Omotán nesčíslnými pavučinkami procházet pastvinou plnou ocúnů. Dál kráčet sady a s kapsami plnými popadaných ořechů a jablíček přicházet k lesu.
Ten se již proměnil v rudě žlutý oceán s temně zelenými ostrůvky a zlatavými mělčinami. Kolem lesa se táhne pás jasně červených šípků protkaný temně modrými trnečkami. V lese je chladno, ale to nevadí. Srdce tluče o poznání rychleji neboť všude je plno hub a snad i skřítků. Krásný čas, který se může bleskově zvrátit v plískanice či mráz. O to vzácnější. Je třeba z něj načerpat sil na celou zimu. A před zimou je třeba si trošku odpočinout.
Právě listopad je k takovému odpočinku zrovna stvořený. Hustá mlha a tichý déšť zalehne kraj. Nejlépe se zavrtat do svého pelíšku a nevstávat, aby nenavlhnul. Listopadové sluníčko, když vzácně vysvitne, je neduživé a během kratičkého dne nedokáže prohřát ani kůru stromů, natož pak věčně vlhkou zem. Syrovina táhne z každého stínu a suché místečko je vzácnější šafránu. Listopad je pouze pro silné a otužilé. Však také slimáci, brouci a motýli, jakoby se do země propadli. Cvrčka už neuslyšíš, kobylku nezahlédneš. Ještě tak malátnou mouchu či pavouka. Listopad je spravedlivý měsíc, to proto, že je tak syrový a přímočarý. Co děláš venku, tuláku? Zmokneš a nachladíš se! Chvíli si zavandruj a potom alou, domů! K horkému čaji a peřinám.
Září, říjen a listopad. Tři báječné měsíce, které mnoho dávají a málo berou. To teprve přijde - Zimní královna je před branami.
Pavel Bezděčka