Bude Strání centrem cestovního ruchu?
Strání je obec s přibližně třemi tisíci obyvateli. Leží přímo na česko-slovenské hranici, je známa nejen jako jedno z východisek na Velkou Javorinu, ale i jako místo, kde se odehrává jeden z nejznámějších fašaňkových festivalů v České republice. K nim lze přiřadit i další akce - československý Silvestr, Javořinské slavnosti, hody.
Jak to v současnosti vypadá ve Strání s cestovním ruchem, jsme si povídali se starostou obce Antonínem Zámečníkem.
Společenský význam ovocnářství
Ovocné stromy již po mnoho tisíciletí neodmyslitelně patří k lidským obydlím a lidskému bytí. Stromy ve vesnicích i ve volné krajině často vymezovaly majetky, u chalup a hospodářských stavení sloužily jako bleskosvody, stínily lidská obydlí a chlévy, ochraňovaly krytinu budov. Lemovaly polní cesty, příkopy. Často se v krajině vyskytovaly i jako solitérní stromy. Byly a mnohde ještě jsou důležitou součástí venkovské krajiny ba i městských aglomerací.
Naši předkové před staletími ovocný strom povýšili na takovou úroveň, že do nich umisťovali různá božstva, dávali jim nadpřirozenou sílu a tento fakt se odráží ve folklóru i lidové slovesnosti. Mnoho motivů ovoce se vyskytuje v lidových písních, pořekadlech, pohádkách, pranostikách i básních. Nejinak je tomu v malířství a řezbářství. Mnoho sídel v naší republice nese název ze slovního základu některého ovocného druhu. Například Jablonné, Hrušky, Slivotín a pod.
Jako sa pékél v Bošáci chleba
S prvého pečeňá sa poškrábalo koryto, posypalo sa to múkú, potom sa to tak medzi dlaňámi rozmelňilo a ňechalo sa na slameňici usušit. To bola nákyška pre ďalšié zarobeňié chleba. Tá nákyška sa zebrala, namočila do vlažnéj vody a spravil sa s ňjéj kvásek a odmladzilo sa, teda jako zamiésilo. Múka sa osolila, kmínu sa dalo, prilálo sa vody kolko múka prijala a zamiésilo sa. Doťal sa miésilo, dokal ňeboli čisté ruky a cesto moselo pliéskat. Cesto sa ňechalo kysnút na koryťe do rána a ráno sa válalo do slameňíc.
Vědomí moravského domova u J. A. Komenského
Hned tři obce v Bílých Karpatech - Uherský Brod, Nivnice a Komňa - by byly rády označovány za rodiště Jana Amose. Zprávy o Komenského dětství a jeho rodině nejsou příliš podrobné nebo přesné a vycházejí z dobových dokumentů, jako jsou pozemkové a městské knihy, zejména z jeho pozdějších zmínek, rozptýlených v jeho díle. S otázkou původu souvisejí také jména Jana Ámose. Na sklonku života se Jan Ámos podepsal v rukopise spisu Výzvy Eliášovy jako "Jan Amos Segeš Nivnický po otci nazývaný Komenský". Jméno Segeš, i když je patrně maďarského či kumánského původu, bylo na moravskoslovenském pomezí rozšířeno již od počátku 16. století, v Uherském Brodě je doloženo už roku 1520. Také rodiny Komenských se v Brodě a okolí často vyskytovaly, neboť přistěhovalci z Komně dostávali po příchodu do Brodu toto pojmenování. Je to obdoba jmen jako například Písecký, Hradecký ...