Pastva pro zemědělce a ochranáře


V posledních letech se v Bílých Karpatech značně zvětšuje plocha pozemků, které jsou využívány k pastvě hospodářských zvířat, zejména masných plemen skotu a ovcí. Jedná se především o rozlehlé rovinaté areály umístěné na bývalé orné půdě. Tyto pastviny se vyznačují snadnou dostupností pro mechanizaci, vysokým krmným potenciálem a nízkým počtem rostlinných druhů, čímž představují pro zemědělce kvalitní porosty.

Ochránci přírody však považují za kvalitní pastviny něco jiného. Mají být rozčleněny mezemi i stromořadími na menší celky, lze na nich nalézt pestrou mozaiku druhů rostlin, včetně těch vzácných a chráněných, jako jsou vstavače, pětiprstky, hořečky nebo jalovce. Tyto květnaté louky a pastviny se většinou vyskytují v místech špatně dostupných, neposkytují velké množství travní hmoty (tj. mají nízký krmný potenciál) a jsou tedy v současné době pro zemědělce méně zajímavé. Zemědělci si však kvůli dotacím začali i tyto neproduktivní pozemky pronajímat a vypásat, protože pastva na velkých výměrách při nízké intenzitě je ekonomicky velmi výhodná. Doposud Správa CHKO požadovala, aby tyto zájmové lokality byly spásány extenzivně. Co však znamená pastva extenzivní? Pastvy mohou být sezónní nebo celoroční, kontinuální nebo rotační, nátlaková nebo volná. Intenzita pastvy lze měřit v DJ/ha nebo podle intenzity obhospodařování (hnojení, smykování, přísev). Lišit se mohou i v době zahájení nebo v délce pastevní sezóny.

Průzkum

Vzhledem k tomu, že dopad různých druhů pastvy na ochranářsky zajímavé travní porosty není znám, byl pod záštitou ZO ČSOP Bílé Karpaty z Veselí nad Moravou vytvořen projekt "Vliv pastvy na biodiverzitu lučních porostů". Nejprve byly zkoumány pastviny v nejsevernější části Bílých Karpat v okolí Valašských Klobouk, následovaly lokality v oblasti Kopanic a nakonec také v jižní části na Horňácku.
Celkem bylo během tří vegetačních sezón 2000-2002 navštíveno na tři desítky zemědělských subjektů - malí soukromí zemědělci i velká družstva. Každý zemědělec během krátkého rozhovoru odpovídal na otázky obsažené v tzv. pastevním dotazníku. Tak nám poskytl důležité informace o umístění a výměře pastvin, historii jejich obhospodařování, skladbě paseného stáda a také o nynějším způsobu hospodaření.
Následně botanici podrobně zmapovali současný stav pastvin: na vybraných pozemcích byly na ploše 4 x 4 m zaznamenány všechny druhy rostlin, založeny trvalé plochy pro dlouhodobé sledování a pořízena fotodokumentace různých typů porostů.
Při závěrečném hodnocení vlivu různých způsobů pastvy byl hledán určitý vztah mezi systémem hospodaření a současným stavem travních porostů, přičemž byl zejména zohledněn poměr v zastoupení lučních a plevelných druhů.

Výsledky

Celkový rozbor údajů ukázal, že na současný stav porostu má vliv zejména dlouhodobost určitého způsobu hospodaření (pastva versus kosení), efekt zorání pozemku v minulosti, ale také přírodní podmínky lokality, jako jsou nadmořská výška, geologické podloží nebo srážky.
Mezi loukami a pastvinami existuje velký rozdíl. Na kosených loukách a pozemcích, které jsou jednorázově během pár týdnů spaseny a poté ponechány k obrůstu (rotační pastva), se vyskytuje převážně vysokostébelná vegetace. V tom převažují trávy (válečka, sveřep, kostřava, ovsík), ale roste také řada citlivých ohrožených druhů (např. vstavače, mečíky).
Oproti tomu najdeme na nepřetržitě pasených porostech (kontinuální pastva) krátkostébelnou vegetaci s malým množstvím druhů. Typické je, že to jsou druhy přizpůsobeny častému okusu a sešlapu (jetel, jílek, poháňka, psineček, černohlávek) nebo jsou trnité (např. jehlice, máčka, pcháč) či jedovaté (ocún). Takové nízké porosty, označované jako tzv. pravé pastviny, vznikají působením častého spásání po několik desetiletí a v oblasti se vyskytují převážně na záhumenkách.
Můžeme konstatovat, že nepříliš intenzivní pastva má příznivý vliv na zvyšování druhové bohatosti lokality. V porostu se totiž díky narušování travního drnu, potlačování dominantních druhů trav a zpětnému obohacování exkrementy mohou uchycovat semenáčky nových méně konkurenčně zdatných druhů.

Zahájení pastvy

Ochránci přírody často požadují, aby se pastvy na botanicky cenných lokalitách zahájila co nejpozději. Jako důvod se uvádí příliš brzký okus rostlin, které pak nestihnou vykvést a vytvořit semena. Tento požadavek by měl platit hlavně pro rostliny, jejichž udržení v travním porostu je závislé na reprodukci pomocí semen (např. orchideje). Z výsledků terénních průzkumů však vyplývá, že tento faktor není rozhodující - naopak je třeba podpořit časný termín zahájení pastvy. Zvířata při pastvě totiž dávají přednost mladým a nízkým porostům a na jaře spásají ochotně řadu druhů trav (např. válečka, trojzubec, třtina, smilka), které by jinak v letním období díky své tuhosti zůstaly bez povšimnutí. Ty pak v porostu převládnou a potlačí méně zdatné druhy rostlin.
Důležité je taky zmínit odlišný vliv pastvy skotu, ovcí a koní na travní porosty. Skot není zdaleka tak vybíravý jako ovce, spásá i vyšší vegetaci, ale bez povšimnutí míjí tzv. "mastná místa" (pokálená, pomočená). Proto dává vznik četným nedopaskům, které je třeba kosit (šťovíky).
Na svažitých pozemcích působí zejména těžká masná plemena půdní erozi. Ovci dobře charakterizuje spojení "zlatá nožka a zlý zub", jsou totiž výrazně lehčí, spásají porost velmi nízko a v případě časného zahájení pastvy bez větších nedopasků. Ve svažitých pastevních areálech vypásají přednostně výše položené části, kdežto spodní partie zůstávají netknuté. Negativním efektem pastvy koní je vylučování exkrementů do jednoho místa, která se pak silně zaplevelují (např. šťovíky).

Celý výzkum má přispět ke stanovení takových způsobů hospodaření, které by z ekonomického hlediska byly pro zemědělské subjekty a vlastníky pozemků přijatelné, ale současně udržely porosty luk a pastvin v optimálním stavu z hlediska ochrany přírody.

Jan Mládek
Jilemnice
Odzkoušení agroenviromentálních programů


V minulém čísle jsme na tomto místě informovali o agroenviromentálních programech, které u nás začnou fungovat po vstupu do Evropské unie (EU). Současně bylo upozorněno, že od roku 2003 by v CHKO Bílé Karpaty měly být odzkoušeny některé z navrhovaných programů. Tabulka však mylně uváděla všechny plánované programy po vstupu do EU, nejen zkušební programy.

Dnes bychom vás chtěli podrobněji seznámit s těmi programy, které by měly začít zkušebně fungovat v příštím roce. Dohoda by měla být uzavřena vždy na 5 let. Zdůrazňujeme, že platby v rámci agroenviromentálních programů se týkají pouze aktivit, které jdou nad rámec zákona. To znamená, že např. v I. zóně, kde je ze zákona zakázáno hnojení, nelze z agroenviromentálních programů poskytnout finanční náhradu za to, že se nehnojí. K tomu bude sloužit jiný dotační titul, který se týká méně příznivých oblastí, tzv. LFA.

Dohoda 1: Druhově bohaté louky v I. zóně

V minulosti byly zdejší rozsáhlé louky koseny ručně stovkami vlastníků. Senoseč trvala delší dobu a ne vždy se podařilo pokosit úplně všechny plochy. Takto rozdrobená držba umožňovala pestrou škálu obhospodařování (různá doba seče, pomístní přepásání otav apod.), která zvyšovala druhové bohatství rostlin a živočichů, především hmyzu. Nástup techniky umožnil rychle a dokonale pokosit všechny přístupné plochy, což se v případě luk o výměře několika stovek hektarů ukázalo jako nebezpečí pro udržení stávajícího bohatství. Během seče jsou totiž likvidována obrovská množství bezobratlých, na určitou dobu mizí potravní zdroje i úkryty.
Z těchto důvodů je třeba ponechat na loukách o větších výměrách nepokosené pásy a ty posekat až při sečení otav nebo příštím rokem. Tyto pásy využije nejen řada druhů živočichů, ale umožní i vysemenění mnohých druhů bylin. V dalších letech je nutné ponechat nekosený pás na jiném místě, aby nedošlo k podpoře silných druhů trav.
Zájemci o udržení a zvýšení druhového bohatství luk na svých pozemcích mají možnost přistoupit na následující požadavky, za něž budou po jejich splnění finančně ohodnoceni ve výši 225 Kč/ha za rok po celou dobu platnosti dohody:

I. Podprogram sečení trav
II. podprogram střídání pastvy a sečení
Dohoda 2: Druhově bohaté louky v II. zóně

Tato dohoda je velmi podobná první dohodě, liší se však platbou, která je o řád vyšší a je 2925 Kč/ha za rok. Důvodem je, že zákon o ochraně přírody hnojení ani pastvu ve II. zóně nezakazuje. Proto je možno z agroenvironmentálních programů dostat finance za omezení hnojení a snížení zatížení pastvin.

Dohoda 3: Vytvoření druhově bohatých travních porostů výsevem regionálních travních směsí

Stovky hektarů bělokarpatských luk byly v dobách komunismu rozorány. I když došlo v posledních letech k opětovnému zatravnění mnohých lokalit, byly k tomu použity většinou komerční jetelotravní směsi. Přitom vyšší počet druhů, především bylin, zabezpečuje dostatek minerálů a stopových prvků, důležitých pro výživu hospodářských zvířat. K obnovení druhově bohatých bělokarpatských luk a získání sena s výbornými dietetickými účinky je proto vhodné zatravňovat rozoraná pole travinobylinnou směsí. Nutné je přitom používat místní osivo, protože lokální typy bylin jsou nejlépe přizpůsobené místním podmínkám. Tyto porosty nepotřebují hnojení, protože přítomnost několika druhů vikvovitých rostlin zajišťuje přirozené hnojení vázáním vzdušného dusíku. Zvýšení výměry druhově bohatých luk je možno dosáhnout především zatravněním stávajících polí, která jsou ohrožena vodní a větrnou erozí a jejichž obhospodařování není ekonomické. Tyto plochy budou zatravněny místním osivem a v dalších letech pravidelně obhospodařovány. Regionální osivo je získáváno ručním sběrem v okolních zachovalých loukách a namnožením v matečných porostech, částečně i přímou kombajnovou sklizní. Dohoda 4: Oplocení citlivých lokalit

Historicky byla pastva rozšířena po celém území Bílých Karpat. Jednalo se však o jiný způsob než v současné době, kdy jsou zaváděna masná plemena skotu a ovcí a pastviny využívány celoročně. Pokud pastvinou protéká potok,vyvěrají prameny nebo jsou na ní zamokřená místa, dochází intenzívní pastvou k jejich narušení nebo i zničení původního porostu sešlapem a eutrofizací. Z těchto důvodů je nutné z pastviny vyplotit všechny vodní toky, mokřady a prameniště nebo i další cenné plochy a v následujících letech udržovat ohrazené travní porosty ručním kosením. Pokud zájemci přistoupí na následující požadavky, budou po jejich splnění finančně ohodnoceni ve výši 3.000 Kč za 100 m. Kosení mokřadů, případně dalších ohrazených lokalit, bude každoročně hrazeno z prostředků Správy CHKO Bílé Karpaty.
Zájemci o uvedené dohody se mohou obrátit na autora, tel. 518 324 792.

Ivana Jongepierová
Správa CHKO Bílé Karpaty