Genofond je možno chápat jako rezervoár vloh zafixovaných v živých populacích. Každý jedinec, každá rostlina, každý živočich nese originální vlastnosti (vlohy), které jsou neopakovatelné. Narušením životního prostředí však dochází k zániku mnoha ekotypů, variet, odrůd, druhů a dokonce celých společenstev. Člověk je zatím nedovede rekonstruovat ani genovým inženýrstvím. Proto je ochrana stávajícího genofondu velmi aktuální.
Soustřeďování sbírek ovocných druhů má u nás bohatou tradici. V současnosti se touto problematikou v České a Slovenské republice zabývá několik výzkumných ústavů a vysokých škol zemědělských i někteří zahrádkáři a soukromníci.
Ochrana a uchování genofondu ovocných plodin je možná následujícími způsoby.
Zmrazením semen
Tato metoda nemá širšího uplatnění vzhledem k vysoké prošlechtěnosti většiny ovocných druhů. Snad by se dala využít u některých typů jahod a planých ovocných dřevin, např. slivoně, dřínu, růže, černého bezu, moruše.
In vitro
Základem pěstování v laboratorních podmínkách (= in vitro) je kultivace dělivého pletiva (tzv. meristémů) ovocných plodin a následný přenos kultivovaných jedinců na zeminu při zachování genetické totožnosti původního druhu a odrůdy. Částečně je tato metoda zvládnuta u jahodníku a drobného ovoce. U velkoplodých dřevin je zatím velmi problematická.
In situ
Pěstováním na původním místě (= in situ) se ochraňují jedinci a porosty ovocných druhů na přirozených lokalitách. Zde se může redukčními zásahy podporovat rozmanitost populace původních (autochtonních) planých, zplanělých anebo málo prošlechtěných ovocných druhů a jejich přirozená obnova.
Státní ochrana přírody může vyhlásit i novou rezervaci s geneticky významnými ovocnými solitéry a nebo skupinami (sady) vybraných lokálních odrůd. Tato metoda je sice okrajová z globálního pohledu, ale ne zcela zanedbatelná. Týká se převážně některých slivoní, lísky, moruše, kaštanu jedlého, dřínu, bezu černého, jeřábu, mišpule a dalších. Problém je, jak postupovat na místech, která nejsou zahrnuta do sítě chráněných území. Zde nezbývá než osvěta, osobní intervence u majitelů nebo pěstitelů a obecních zastupitelstev.
On farm
Je jedna z forem konzervace in situ. Jedná se o uchování genetických zdrojů hospodářských rostlin v místech jejich původního pěstování. Pro tento účel jsou využívány farmy, zachovávající tradiční způsoby hospodaření, které pěstují tradiční staré a místní odrůdy plodin v pěstitelských systémech. Vhodným objektem konzervace on farm (= na farmě) jsou původní druhy a odrůdy tradičně pěstované v dané lokalitě. Tuto metodu zpravidla zabezpečují drobní farmáři a farmáři hospodařící v systémech organického či ekologického zemědělství. Je rovněž příspěvkem k uchování kultury, tradic a regionálních zvláštností, potravinářských specialit, rozšíření místní tržní produkce a nabídky produktů zdravé výživy, také k rozšíření a udržení druhové rozmanitosti agroekosystémů.
Studijní kolekce
Uchování genofondu ve studijních kolekcích je v současnosti nejvíce používána v rámci studia světových sortimentů v různých ústavech, které porovnávají novošlechtění ovocných odrůd. Metoda využívá běžné polní pěstitelské technologie, praktikované u dlouhověkých ovocných dřevin. Ovšem soustředěné místní odrůdy zde mají své nepřirozené podmínky (hlavně typové podnože, nízkokmen, intenzívní ochrana, závlaha atd.).
Školní zahrady, památky
Nabízí se možnost spolupráce s resortem kultury, obcemi, církevními institucemi, soukromými subjekty a pod., které spravují zámecké, farní, mlýnské zahrady a jiné vhodné plochy u svých nemovitostí, kde by se měl uchovávat regionální genofond a staré, historicky opodstatněné zanikající (ohrožené) odrůdy. Nemalou pozornost by měla této problematice věnovat muzea v přírodě a muzea, která mají expozice na volném prostranství. Zdálo by se, že školní sady prvorepublikových obecných a měšťanských škol jsou minulostí. Najdou se však i základní školy, kde školní zahrady ještě existují nebo se zdárně zakládají.
Pomologické arboretum
Vznik vlastně obnovení této instituce na celostátní úrovni je v současnosti málo reálné. Vzhledem ke klimatickým rozmanitostem území Čech a Moravy by jistě vyvstal též problém vhodného, plošně rozsáhlého stanoviště. Problematika studia, záchrany a uchování genofondu ovocných druhů je však pro budoucí pokolení nezbytná.
Václav Tetera Pravčice
Podle metodické příručky "Záchrana starých a krajových odrůd ovocných dřevin" která byla zpracována pro veřejnou správu z prostředků MŽP ČR (redakcí upraveno).
In vitro