S Mirkem Janíkem jsem se sešla na letošním TSTTT krátce po skončení setkání Konference ekologické výchovy Zlínského kraje. Dne 25. 11. mu byla udělena Cena Ministra životního prostředí. V téže době obdržel i ocenění Stálé oborové konference Environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Zlínského kraje.
Mirek Janík patří k zakladatelům ZO ČSOP KOSENKA ve Valašských Kloboukách. Tato organizace je známa díky mnoha vynikajícím projektům, od péče o několik chráněných území, navracení oveček do valašské krajiny, snahu zachránit bělokarpatské lesy až po Mikulášský jarmek, který se konává první prosincovou sobotu.
V listopadu ti byla udělena Cena Ministra životního prostředí, co to pro tebe znamená?
"Zdá se mi to nějak brzo, ještě bych chtěl něco dokázat. Říkám si, jako kdybych měl už skoro všechno za sebou, ale člověk chce mít spíš pořád něco před sebou."
Kdy ses vlastně začal angažovat v oblasti životního prostředí a proč?
"K přírodě jsem měl vždycky vztah, už od dětství, nejdřív takový ten romantický, trampský, ale v roce 1975 - souvisí to se vznikem TISu - jsme Valašských Kloboukách chtěli to naše trampování nějak zastřešit a taky dělat něco pro ochranu přírody. Bylo tam pár osvícených lidí, kteří už tehdy v TISu pracovali. A tak jsme se dostali k tomu, že jsme začali dělat první brigády, čistili studánky, sázeli stromky..."
Ty jsi původní profesí učitel, takže ses začal hned od začátku věnovat i ekologické výchově?
"Asi ano, někdy v té době před dvaceti devíti lety už byla v TISu sekce pro mládež a já uslyšel poprvé o Alešovi Máchalovi a dalších lidech ze sekce ochranářského dorostu. Pro mě to byl první uvědomělý popud, že je potřeba se toho chopit a s ekologickou výchovou něco dělat."
Když se na svoje aktivity podíváš s odstupem těch třiceti let, co považuješ za největší úspěchy?
"Hlavně že to žije, že aktivity pokračují dál, od dob, kdy nás vůbec učili, co to je ekologie a ekologická výchova, až k dnešku - zrovna dnes vidíme, jaké má ekologická výchova výsledky. A to je naděje."
Vidíš někde něco, co se zatím nepovedlo?
"Cítím trochu nejistotu, jak to vše ve skutečnosti dopadne, jestli jdeme dostatečně rychlým tempem, je to souboj s časem. Já jsem ale velice pozitivně naladěn, protože vidím, jak se ekologická výchova šíří a přibývá dobrých vztahů. Ale před dvaceti lety jsme neslyšeli vůbec nic o skleníkovém efektu, nevěděli jsme o jiných hrozbách, v tom je ten souboj s časem, jestli se naše aktivity budou rozvíjet dostatečně rychle. A to není neúspěch, to je spíš takový stálý pocit, který člověka nutí, abychom dělali víc a rychleji, i když to možná není ta nejsprávnější cesta. Já v tomto ještě nejsem hotový se svou bilancí."
Už řadu let pořádáte Ekologické olympiády, v čem jsou důležité?
"Z ekologických olympiád mám velice dobrý pocit, protože nabídky v ekologické výchově pro střední školy je dost málo. A u olympiád usilujeme o to, aby byly pro všechny, neúčastní se jich jen gymnázia, ale i učiliště a odborné školy. Snažíme se hlavně uplatnit myšlenku, že důležitá je partnerské spolupráce, aby se škola otevírala životu, obci... Zároveň chceme i posilovat vztahy mezi pedagogy a žáky. Učitelé sem nejezdí jen jako dozor, ale účastní se olympiády, poslední dobou mají i vlastní vzdělávací a výchovné aktivity. Vtahujeme do přípravy olympiád i partnery z kraje, z úřadu. Hodně se snažíme klást důraz na to, aby studenti získali schopnost řešit problém okamžitě, i s těmi omezenými možnostmi které mají, ať už jsou teoreticky vyzbrojeni dobře nebo hůře. Tak to v životě chodí. To co mám a umím, s tím mohu něco dělat a s tím bych se měl snažit dosáhnout co nejlepších výsledků."
Jak se za tu dobu, co se ekologické výchově věnuješ, mladí lidé změnili?
"Myslím, že jsou vybíravější a zdravě náročnější. Když naše aktivita není dobře připravená, moc ji neberou. Vytvářejí nám tím takové základní měřítko, kdybychom neměli pozitivní odezvu, že se to studentům líbí, víme že je něco špatně.
Druhá věc je, že mládeže, která by se nechala oslovovat problematikou ochrany životního prostředí, není dost, ale mě vždycky zajímají ti, kteří jsou osloveni a kteří přijedou. Vůči nim pak používáme měřítko vlastní zodpovědnosti - připravili jsme to zajímavě a dobře, vkládáme do olympiády hodně komunikačních záležitostí, netradičních spojení? Myslím, že dnešní mládež je zdravě, ale možná někdy až nezdravě vybíravá. Možná že mnozí neví, kam se v životě vrhnout. A jejich náročnost roste, chtějí kvalitní podněty.
Na druhé straně je bezvadné, že zkušenost deseti let ukazuje, že mezi mladými lidmi jsou i takoví, kteří dokážou ocenit to, co my do toho dáváme. Jsou ochotni vracet, co dostali. Dřív to tak nebylo, skončila soutěž, všechno se oslavilo, uzavřelo, tečka. Ale dnes se k nám lidé vracejí, dotazují se na programy, přicházejí spolupracovat, absolventi minulých olympiád dnes zasedají v porotě. To je velice příjemné a důležité, vzniká tak oboustranný vztah."
A jaké jsou tvé plány do budoucna? Asi je jich moc, ale kdybychom se podívali třeba na Mikulášský jarmek, který bude za pár dní?
"U Jarmeku se jednak uka-zuje, že organizační tým je naprosto přetížený, protože to už je akce nad rámec dobrovolnické akce, a přitom celá stojí na dobrovolnické práci. I samotné rozměry Jarmeku začínají být hrozivé z hlediska udržitelnosti, což není pro nás prázdný pojem. Návštěvnost má také své limity, které hrají svou roli. My bychom se tím měli vážně zabývat. Jarmek je spíš takový výkřik, jak by měla nějaká akce vypadat, ale já bych chtěl jeho kvalitu rozdělit a kultivovat i další tržní akce v Kloboukách. Mohly by být i čtyři do roka, ale to záleží i na našich dalších partnerech. A jinak samozřejmě i uvnitř Jarmeku lze leccos zlepšovat, v dopravě by se mohlo víc využívat veřejných prostředků a Klobouky by mohly organizovat nějak lépe dopravní systém."
Když se řekne KOSENKA, každý si představí Jarmek, ale i další projekty, jako ovečky, záchrana lesa. Ale kdybys měl zdůraznit něco, o čem se moc neví, co je třeba taky důležité, ale není to vidět, co by to bylo?
"To je krásná otázka... Já si myslím, že co není vidět, je právě budování toho, čemu se říká tím nešťastným cizím slovem sociální kapitál. Nejsou vidět právě ty nejcennější věci, to jsou vztahy a důvěra. Ne vždycky se všechno podaří. Ale když je víc toho, co se podaří, tak z toho vznikne něco, co se skládá, a to si myslím že je věc, která je těžko vidět. A když se pak rok s někým nevidíš nebo nespolupracuješ, ale víš, že se za rok ozveš a za vámi je něco dobrého, pak vaše další spolu-práce má jakýsi první vklad, který už zvyšuje šance na úspěch. A to není jen záležitost KOSENKY nebo moje, ale celého Českého svazu ochránců přírody a samozřejmě těch, kteří se mnou spolupracují. Opravdu toto je asi to, co není vidět a čeho si já nejvíc považuji.
Nechci říct, že nemám nepřátele, že jsem všechno udělal dobře, že nic neskončilo neúspěchem nebo sporem, ale asi převažuje víc toho pozitivního. A to se nedá dost zviditelnit, to je spíš věc vnitřní, taková důvěra, že to co děláme, někam spěje."
Kdy ses vlastně začal angažovat v oblasti životního prostředí a proč?
A jaké jsou tvé plány do budoucna? Asi je jich moc, ale kdybychom se podívali třeba na Mikulášský jarmek, který bude za pár dní?