ZO ČSOP Bílé Karpaty
Český svaz ochránců přírody, základní organizace 58/06 Bílé Karpaty
Dnes je čtvrtek 23. 3. 2017, svátek má Ivona.

Aktuality

18. března 2017 se uskuteční tradiční jarní řez dřevin, tentokrát v Louce.

18. června se konalo Setkání s přírodou.

Od 8. do 12. 8. 2016 se konal Příměstský tábor Karpaťáček.

Nová kolekce triček.

Nová nákupní taška.

Vyzkoušejte náš nový E-shop.

V prosinci 2014 vyšel dotisk velmi úspěšné knihy Ovoce Bílých Karpat. Ovoce Bílých Karpat

Sbírka "Přispějte k obnově luk v Pomoraví!" v rámci kampaně Místo pro přírodu právě probíhá. Bližší inforamce o sbírce na www.obnovaluk.cz.

Anketa

Čtete časopis
Bílé-Biele Karpaty?

Ano (58.8%)
pruh
Ne (17.6%)
pruh
Neznám ho (23.6%)
pruh

Celkem hlasů: 4238


Logo Blíž přírodě

Facebook

GIVT

logo-mpp

Záchrana ovocných dřevin

Sad Ke krajině Bílých Karpat patří i staré sady a solitéry ovocných stromů. Postupně se však vytrácejí a jsou nahrazovány moderními odrůdami. CHKO Bílé Karpaty patří mezi málo míst v České republice, kde se ještě dají nalézt mnohé staré a místní odrůdy ovocných dřevin. Oblast je bohatá na ojedinělé místní typy hlavně slivoní a hrušní. Naše organizace se průzkumem výskytu ovocných dřevin a jejich záchranou zabývá od konce 80. let dvacátého století.

V té době se nám podařilo získat dva zkušené a zanícené ovocnáře (†Ladislava Jagoše z Lipova a Ladislava Tomčalu z Velké nad Veličkou), kteří začali vyhledávat staré a původní ovocné stromy v jižní části Bílých Karpat, především na Horňácku. Nálezy byly zaneseny do mapy 1 : 10 000 a dokumentovány (název odrůdy, lokalizace, zdravotní stav, rozměry, stáří aj.). Bylo tak vybráno přes 270 zajímavých stromů. V letech 1994–97 pokračovalo mapování ve střední části CHKO BK (Moravské Kopanice) a v letech 1996–97 byla pozornost věnována i severní části (Valašskokloboucko). Tímto mapováním bylo evidováno více jak 500 stromů jabloní, hrušní, třešní a slivoní.

Během devadesátých let minulého století se zájem o staré a místní odrůdy ovocných dřevin rozšířil po celé republice, především díky programu zaštiťovanému ÚVR ČSOP Krajové odrůdy a odborným seminářům pořádaným lednickou Zahradnickou fakultou Mendelovy univerzity v Brně.

Od poloviny 90 let se problematika inventarizace a průzkumu ovocných dřevin natolik rozšířila, že bylo nutné zapojit další spolupracovníky. Největším problémem doposud zůstává řádné určení a popisy nalezených odrůd. Pomologů, kteří se orientují v problematice starých a krajových odrůd, je totiž v ČR jen několik. Naše organizace navázala dobrou spolupráci s Zahradnickou fakultou Mendelovy univerzity v Brně, kde bylo zpracováno několik diplomových prací k ovocnářské problematice z regionu Bílých Karpat.

Pro odbornou determinaci jednotlivých sort se nám podařilo získat Prof. Ing. Vojtěcha Řezníčka, CSc. a Ing. Václava Teteru, CSc., který také zajišťuje odborný dohled nad celým ovocnářským projektem. Je samozřejmé, že se o nalezených odrůdách vede dokumentace. Nalezené kultivary, které nejsou v našich pomologiích popsány, jsou dokumentovány fotografiemi, nákresem a popisem. U některých, zvláště polokulturních forem jsou pořízovány herbářové položky. V neposlední řadě je důležitá též záchrana stromů na místě a také jejich namnožení a výsadba do genofondového sadu.

V letech 2003–2006 probíhalo v Bílých Karpatech mapování v rámci projektu VaV „Využití krajových odrůd ovocných dřevin pro udržení a obnovu krajinného rázu v CHKO Bílé Karpaty a pro záchranu biodiverzity“. Jeho výstupem je velmi úspěšná publikace Ovoce Bílých Karpat (Tetera et al. 2006; viz e-shop), ve které jsou soustředěny výsledky mnohaleté práce.

Protože území Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty zahrnuje velkou část etnografického regionu Moravského Slovácka se svou osobitou lidovou kulturou, odráží se tato bohatost lidové slovesnosti také v ovocnářské terminologii. Bylo zaznamenáno několik stovek lidových pojmenování odrůd ovocných dřevin.

Založení a údržba sadů

Genofondový sad V roce 1991 byl u Velké nad Veličkou založen sad, tzv. genofondová plocha. Vybráno bylo ladem ležící místo v sousedství záhumenek a sadů v Národní přírodní rezervaci Zahrady pod Hájem, která byla z velké části tvořena starými, většinou zanedbanými sady. Vytvoření genofondové plochy ovocných dřevin v tomto území vyplynulo z jeho historického vývoje bez nebezpečí narušení původního rázu krajiny a bylo v souladu s plánem péče této NPR. Byly zde vysázeny podnože hlavně pro jabloně, hrušně a slivoně. Postupem času byly na tyto vysokokmenné tvary roubovány zmapované staré a místní odrůdy. Pro zpestření druhové rozmanitosti  bylo vysázeno i několik kusů stromů jako jsou oskeruše, mišpule, dřín či jedlý kaštan.

Záměrem tohoto projektu byla nejen vlastní záchrana starých odrůd, ale i názorná ukázka místním obyvatelům, že lze hospodářsky využít hložím zarostlé bývalé louky v rezervaci. V současné době je na ploše ca 3 ha vysázeno přes 450 stromů hrušní, jabloní, třešní a slivoní. Mladý sad vyžaduje celoroční péči – stříhání stromků, pravidelnou kontrolu, přivazování, sečení trávy apod. V roce 1997 se sad odměnil první úrodou – objevilo se několik plodů švestek a jablíček.

V roce 1998 byl sesbírán roubový materiál pro naroubování 500 jabloní, hrušní a třešní pro vlastní potřebu do zdejší krajiny. Mladé stromky byly vysazeny buď jako dosadby starých sadů a stromořadí či jako doplněk jiných dřevin v biokoridorech.

V roce 2006 byl ve spolupráci s obcí Rokytnice založen další genofondový sad, do kterého byly soustředěny staré a místní odrůdy ze střední s severní části Bílých Karpat.

Od roku 1998 je možné si staré odrůdy ovocných dřevin zakoupit ve školce v Bojkovicích, viz www.stareodrudy.org.

Výsledky

Výsledky mapování a průzkumu bývají každoročně prezentovány na zahrádkářských ovocnářských výstavách v regionu (Veselí nad Moravou, Kozojídky, Vnorovy, Hostětín, Lednice a jinde) včetně vystavených vzorků ovoce. Genofondová plocha u Velké nad Veličkou je každoročně navštěvována tuzemskými i zahraničními exkurzemi.

Slivoně

V oblasti Horňácka bylo nalezeno a popsáno několik místních odrůd a polokulturních slivoní. Několik z nich by se dalo popsat jako úplně nové taxony. To je ale botanická záležitost. Po praktické a hospodářské stránce jsou tyto slivoně i jinak významné. Totiž většina z nich nejeví příznaky šarky na plodech. Zdá se, že byly nalezeny významné genetické zdroje pro šlechtitelskou praxi. Jako rodičovské kultivary mohou posloužit k dalšímu šlechtění slivoní na rezistenci proti virové chorobě šarka. Tyto typy slivoní jsou fotograficky a herbářově dokumentovány a popsány (viz publikace Ovoce Bílých Karpat).

Nalezené slivoně jsou různě lidově pojmenovány. Pokud jméno nemají, je jim přiděleno jen evidenční číslo. Pro zajímavost některé názvy: Bílé slivky, Švestičky, Sračky, Malé sračky, Zelené, Žluté durancie, Okrůhlice, Pavlůvky. Z pomologicky popsaných starých a téměř zaniklých odrůd se podařilo nalézt a zachránit odrůdy ´Vaňkova švestka´, ´Valtrova´, ´Štolcova´, ´Oulinská´ a další. Velká pozornost je věnována sledování různých typů nejrozšířenější odrůdě na Slovácku ´Durancii´.

Nejcharakterističtějším stromem této oblasti je ´Durancie´, jejíž původ nebyl doposud objasněn. Začala se zde pěstovat v 15. století a někteří badatelé připouští, že se k nám dostala z Balkánu, resp. Sedmihradska. V jiných regionech České republiky i v jiných zemích Evropy se vyskytuje málo.

V posledních letech začala v oblasti Horňácka „renesance“ tohoto stromu. Dobře se totiž rozmnožuje odkopky, příznaky šarky švestky na plodech nejsou tak znatelné, nebo se vůbec neprojevují, a plody málo červiví. Navíc se produkty kvalitou blíží kvalitě výrobků z odrůdy ´Švestka domácí´.

Plody se používají především k výrobě povidel, na zavařování, do ovocných knedlíků a také k sušení. Díky své vysoké cukernatosti se z nich pálí slivovice. Na Horňácku se na zlepšení kvasu přidávají i plody místní odrůdy ´Švestička´.

´Švestka domácí´, nazývaná také karlátka nebo trnka, je nejrozšířenějším druhem slivoně po celém území Bílých Karpat. Většinou se rozmnožuje v různých typech odkopky. Plody se konzumují v čerstvém stavu, jsou ale vhodné i na kompotování, zmrazení, buchty i slivovici.

Z Velké nad Veličkou a jejího okolí je známá i ´Malá Durancie´, která tvarem plodů i listem připomíná ´Durancie´, plody jsou však menší, kulatější, s odlišným zabarvením a horší chutí. Na plodech a listech nebyly zjištěny příznaky šarky švestky.

Vve Velké nad Veličkou byl u zdi farské zahrady nalezen také zajímavý místní semenáč, nazvaný ´Farská´. Jedná se zřejmě o křížence ´Durancie´ s některou slivoní. Používá se do kvasu i k přímému konzumu.

Zřejmě až v 19. století se k nám začaly dovážet semena různých typů slivoní s kulatými plody, nazývané ´Kulovačky´. V oblasti Horňácka je tato odrůda bez příznaků šarky.

Příznaky šarky nebyly pozorovány ani u dalších tří typů slivoní, nalezených v okolí Velké nad Veličkou, nazývaných ´Sračky´, ´Malé sračky´ a ´Zelená´. Plody odrůdy slivoně ´Sračky´ se používají většinou jen do kvasu, na sušení ani k přímému konzumu se nehodí. Tento strom je vhodný pro výsadbu do mezí a biokoridorů. Malé sračky jsou barevně zajímavým typem slivoně, který plodí ve shlucích. Používají se na kompoty, do buchet a do kvasu. Typ slivoně ´Zelená´ se lehce množí odkopky. Plody se používají do kvasu a jsou vhodné i k sušení. Málo hnijí, přezrálé od stopky zasychají.

Samostatnou odrůdou slivoně je i ´Žlutá Durancie´, která byla nalezena v Javorníku a okolí. Stromy však plodí velmi málo, mapovaná odrůda byla bez příznaků šarky.

Cizorodým prvkem v kulturní krajině Bílých Karpat je myrobalán. Od poloviny 20. století se začíná samovolně, téměř invazně rozšiřovat, což bylo způsobeno vysazováním peckového ovoce.

Jabloně

Významným ovocným druhem v Bílých Karpatech jsou i jabloně. Byly již objeveny i odrůdy, které se nepodařilo pomologicky zařadit a jsou to s největší pravděpodobností místní kultivary, semenáče s lidovými názvy. Např. ´Barynáč´, ´Kostečky´, ´Kdoulové´ nebo ´Zárostopky´.

Ze zajímavých jabloní Horňácka je nutné vzpomenout ´Barynáč´. Je to zimní odrůda průměrné chuti s tuhou dužninou. Plod je tmavě hnědočervený, většinou kulovitý, k jedné straně sražený. Je vhodný k přímému konzumu i na sušení.

V okolí Velké nad Veličkou se vyskytuje tmavě trávově zelená jabloň zvaná ´Kočí´, nebo také Kočičí hlavy. Je sladce hořké chuti, hořkost v ústech dlouho přetrvává. Konzumní zralosti dosahuje až v listopadu a vydrží až do jara.

Jablka

Na Horňácku velmi rozšířenou odrůdou jsou ´Vináre´, které se používají k výrobě vynikajícího moštu a jablečného vína. Nahrazuje jinde k tomuto účelu rozšířenou odrůdu ´Jadernička moravská´.

Jednou z nejrozšířenějších odrůd i na Horňácku je ´Jadernička moravská´, která se vyskytuje v mnoha typech a variantách. Její semenáče si většinou zachovávají původní charakteristické vlastnosti. Ovoce má všestranné použití. Je vynikající kmenotvornou odrůdou, používá se jako podnož pro roubování jiných vysokokmenných odrůd.

V okolí Javorníku byla nalezena zajímavá odrůda ´Zárostopka´, která má neobvyklý a zvláštní tvar plodů s výrazným svalcem a častým zarůstáním stopečné jamky. Má průměrnou chuť bez zvláštního aroma. Dozrává v listopadu až prosinci, nelze ji však dlouho skladovat.

Hrušně a další ovocné druhy

V některých místních částech Bílých Karpat se vyskytují staré mohutné stromy hrušní. Bohužel, mnoho z těchto místních velikánů ještě nebylo pomologicky zpracováno, i když se o nich ví. Přesto byly některé odrůdy popsány a testovány.

Nejzajímavější hrušní je ´Oharkula´, která byla objevena v počtu několika kusů ve Velké nad Veličkou. Chuťově sice nedosahuje kvalit jiných letních či podzimních odrůd, její ojedinělé barevné pruhování jí však dodává naprostou originálnost. Dá se kompotovat, sušit a používat k výrobě destilátu. Dle ústního podání se sem tyto pestré hrušky dostaly z Balkánu v době končící první světové války. V naší pomologické literatuře nejsou žádné pruhované odrůdy hrušek popsány.

Oharkule

Zřejmě nejlepší místní odrůdou k výrobě aromatické hruškovice je ´Jačménka´, ve Velké nad Veličkou zvaná také „Majdalenka“. Odrůda se dobře uplatňuje i při sušení, zavařování a moštování. Vytváří mohutné, zdravé stromy.

Koncem srpna začátkem září dozrává ve Velké nad Veličkou ´Medule´, jejíž plody hniličí již na stromě. Suší se celé plody nebo se také používá do kvasu, ze kterého se vyrábí jemně aromatická a kořenitá pálenka.

Ke konzumu na jaře a k moštování jsou vhodné hrušky zvané ´Cibulky´, které vydrží i do března, jejich chuť je však podprůměrná.

Též byly nalezeny zanikající odrůdy jiných ovocných dřevin jako např. u třešní ´Dönisenova žlutá´, ´Královská chrupka´, u višní různé sladkovišně a ´Královna Hortenzie´. Mimo to se zde vyskytují i další druhy ovoce, jako jsou ořešáky, meruňky nebo dříny. V 90. letech minulého století bylo provedeno mapování (a údržby stromů v terénu) starých stromů oskeruše.

Význam

Staré a místní odrůdy mají své místo při obnovování mezí, tvorbě biokoridorů a výsadbách nových sadů. Zvyšuje se zájem zpracovat je na mošty, povidla, dětské přesnídávky, křížaly, kandované ovoce, sirupy apod. I když je jasné, že se nedá uvažovat o velkoprodukčním využití, může zpracování tohoto ovoce podpořit snahy o zlepšení ekonomické situace prodejem místních produktů. V tomto směru spolupracujeme s občanským sdružením Tradice Bílých Karpat v Hostětíně (www.tradicebk.cz).

Propagace

Základní organizace ČSOP Bílé Karpaty nezapomíná na propagaci a ekologickou výchovu. V jednotlivých číslech časopisu Bílé Karpaty byly od roku 1998 Ing. Teterou představovány nalezené nebo hledané sorty ovocných dřevin. Další články ve stejném časopise? pojednávaly i o problematice lokálního ovocnářství, nebo jeho historii. K tomuto tématu vycházejí články i v současnosti.

Výrazná byla spolupráce s Ústavem šlechtění a množení zahradnických rostlin s lednickou Zahradnickou fakultou Mendelovy univerzity v Brně. na Moravě při pořádání seminářů k záchraně krajových odrůd ovocných dřevin. Na těchto akcích se naše ZO ČSOP spolupodílela na organizaci, každoročně přednesla referát a také dodala vzorky ovoce z našeho regionu. Několik praktických, terénních bloků proběhlo v regionech CHKO Bílé Karpaty v rámci exkurzí.

S velkým zájmem vlastníků a uživatelů pozemků se setkaly již od roku 2001 organizované semináře věnované jarnímu a letnímu řezu i štěpování ovocných stromků. Hlavními lektory bývají prof. Ing. Vojtěch Řezníček, CSc. ze Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. a pan Ladislav Tomčala z Velké nad Veličkou.

Příroda v sadech

Staré sady mají nejen velký význam z hlediska zachování genofondu kulturních odrůd ovocných dřevin, důležitá je i jejich hodnota pro přírodu, protože v travinobylinném podrostu najdeme nejen obyčejné luční, ale i některé vzácné druhy rostlin nebo hub a stromy jsou biotopem pro mnoho druhů živočichů. Sad dokonce patří mezi nejohroženější biotopy střední Evropy.

Travní podrost v sadech bývá pravidelně kosený a vyhrabávaný, jeho druhové složení závisí na přírodních podmínkách, historickém vývoji lokality i způsobu údržby.

V sadech v oblasti Horňácka najdeme v podrostu převážně teplomilné sveřepové louky. Tyto porosty s převládajícími travami sveřepem vzpřímeným, válečkou prapořitou a kostřavou žlábkatou mohou hostit mnohé ohrožené druhy bylin. Příkladem je genofondový sad ve Velké nad Veličkou, ve kterém se brzo po vyčištění a obnovení pravidelného kosení brzo objevilo několik druhů orchidejí, např. vstavač mužský, vstavač vojenský, vstavač bledý, tořič čmelákovitý a tořič včelonosný.

Travní porosty v sadech především v Pomoraví, v menší míře i na Horňácku, patří k mezofilním ovsíkovým loukám. Dominantními travami jsou kromě ovsíku vyvýšeného i kostřava červená a lipnice luční. Z bylin zde rostou zvonek rozkladitý, kakost luční, chrastavec rolní, kopretina bílá, kozí brada východní, jetel luční nebo štírovník růžkatý.

Ve starých sadech hnízdí mnohé druhy ptáků - sýkora koňadra, modřinka, babka, pěnice černohlavá či dokonce vzácná pěnice vlašská, sedmihlásek hájní, krutihlav ovecný, rehek zahradní nebo brhlík lesní či tuhýk obecný. Díky dutinám, které tesají strakapoudi mohou staré dutiny využívat puštíci, netopýři, plši nebo i hmyz jako je sršen obecná. Někdy  staré sady s dutinami vyhledává velmi vzácný sýček obecný. Trouchnivějící dřevo ve starých stromech je biotopem pro řadu druhů xylofágního hmyzu (živícího se dřevem). Proto je vhodné ponechávat uschlé stromy na místě a místy i některé uřezané větvi ve větších hromadách na zemi ke ztrouchnivění. V podrostu nachází úkryty ropuchy, ještěrky, rejsci, bělozubky či ježci. Na sady je vázána i pestrá škála bezobratlých – dlouhošíjka žlutonohá, pestřenka hrušňová, slunéčka, babočky či další druhy motýlů, z nichž je na sady vázaný i největší z nich – martináč hrušňový.

Staré ovocné stromy navíc hostí některé vzácnější druhy lišejníků; např. terčovky (Parmelia sp.) a keříčkovité druhy (Evernia, Pseudevernia, Ramalina).

Financování

Celý projekt (mapování, založení a údržba sadu) byl v letech 1991–1996 pravidelně dotován Ministerstvem životního prostředí, dílčí část v roce 1996 nadací Environmental Partnership. V roce 1997 finanční prostředky poskytla ÚVR ČSOP a německá organizace Euronatur. Poté jsme několik let získávali dotace pouze od ÚVR ČSOP Praha. V roce 2003 naše organizace získala tříletý grant od MŽP ČR (VaV-320/10/03).

Od roku 2011 je ZO ČSOP Bílé Karpaty registrována jako Ekologický podnikatel a produkty ze sadu mají certifikát BIO – Produkt ekologického zemědělství CZ-BIO-003. V letech 2011 - 2014 byly na údržbu genofondového sadu v NPR Zahrady po Hájem čerpány zemědělské dotace. Od roku 2015 to však již není možné z důvodu změny zemědělské politiky a jejího financování.

V posledních letech probíhají semináře k řezu dřevin z vlastních prostředků organizace.

© 2017 ZO ČSOP Bílé Karpaty | Vytisknout | Nahoru