Zonace - forma odstupňované ochrany
Programy péče o krajinu (PPK)
Agroenvironmentální programy
Program SAPARD

Přijetím zákona č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny se i v našich podmínkách přešlo od konzervativní přístupu k péči o chráněná území k aktivním péči (managementu). Jeho smyslem je zachovat či napodobit činnosti a vlivy, které území pomáhaly formovat.

Intenzita a omezení činnosti v území se řídí platnou zonací území, která je stanovena na základě přírodních poměrů a krajinotvotných faktorů.

Zonace - forma odstupňované ochrany

Lesní pozemky se zařazují do 3 zón a nelesní pozemky do 4 zón odstupňované ochrany přírody.

1. zóna, přírodní jádrová

V první zóně jsou zařazeny lesní porosty, které tvoří nejvzácnější a biologicky nejcennější ekosystémy. Jedná se zejména o ty části lesa, které vykazují vysokou biodiverzitu a vysokou míru přirozenosti, nebo se jedná o unikátní stanoviště. Tyto porosty přispívají k zachování původního genofondu lesních dřevin. Část těchto porostů byla vyhlášena jako maloplošná zvláště chráněná území. V těchto lesních porostech jsou preferovány nejjemnější způsoby hospodaření.
Dále sem náleží nejcennější rozmanité mokřadní a stepní louky, subalpinské křoviny a hole.

Cíl:
Uchování přirozených ekosystémů a jejich druhové rozmanitosti.

Zásady péče:
Činnost v této zóně je limitována výhradně mimoprodukčními hledisky. Při obhospodařování jsou používány šetrné technologie a vyloučeny intenzivní formy hospodaření. Je zde důsledně uplatňována přirozená obnova porostů, nedochází k obnově geograficky nepůvodních dřevin a podíl melioračních a zpevňujících dřevin odpovídá cílové druhové skladbě. Silně pozměněné lesní porosty (např. smrkové monokultury), které se do této zóny dostaly v rámci celistvosti daných komplexů lesa, je možné obnovovat v rámci rekonstrukce porostů pomocí holé seče a následné umělé obnovy. Musí se však jednat o autochtonní sadební materiál bez geograficky nepůvodních dřevin. Umělá obnova může být uplatňována i při vylepšování přirozené obnovy, příp. v místech, kde přirozené obnovy nelze docílit. První zóna patří ve velké části CHKO Bílé Karpaty do kategorie lesů zvláštního určení.
Účelové obhospodaření luk a pastvin.

2. zóna přírodě blízká ochranná

Druhá zóna představuje souvislé plochy lesa s vysokou přírodní hodnotou, s průměrnou mírou přirozenosti a vzácnějšími stanovišti a vícedruhové louky. Jedná se o porosty, ve kterých jsou zvýšené zájmy ochrany přírody a proto jsou zde rovněž upřednostňovány jemné způsoby hospodaření.

Cíl:
Uchovat a vytvořit druhově a prostorově rozmanité lesní a luční ekosystémy sloužící zároveň jako funkční ochranné pásmo 1. zóny.

Zásady péče:
Uplatňuje se zde funkčně integrované hospodářství, v závislosti na přírodních podmínkách spojujících zájmy ochrany přírody s ostatními funkcemi lesa včetně produkční. V porostech s nevhodnou druhovou skladbou se hospodaří s cílem jejich postupné přeměny ve prospěch stanovištně a geneticky vhodných dřevin. V celé zóně je preferována přirozená obnova. Holoseč je omezena na přeměny stanovištně nepůvodních porostů. Podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnovách je stanoven minimálně na 50%. Základním pravidlem při hospodaření je nezhoršovat stav porostů tzn. minimálně uchovávat podíl stávajících listnatých dřevin (případně jedle bělokoré) a udržovat obmýtí při horní hranici. Využití modřínu je možné pouze v omezené míře - maximálně 5%.
Trvale extenzivní hospodaření na loukách a pastvinách.

3. zóna kulturně-krajinná

Ve třetí zóně se nacházejí člověkem pozměněné lesní ekosystémy s druhově zcela změněnou skladbou na stanovištích vhodných k intenzivnímu využití a dále mozaika luk, pastvin a polí, s bohatou mimolesní zelení, s rozptýlenou zástavbou případně malými sídly.

Cíl:
Uchování a dotváření harmonického krajinného rázu stmelujícího všechny krajinné zóny CHKO.

Zásady péče:
V této zóně se jedná o zajištění celkové stability porostů s podílem melioračních a zpevňujících dřevin minimálně 25-30 %. Z hlediska dřevinné skladby je nepřípustné zhoršovat dochovaný stav porostů. Využití modřínu je možné v omezené míře - maximálně 10-15 %.
Zajištění běžného, ekologicky citlivého obhospodařování luk a pastvin. Údržba a případně omezený rozvoj rozptýlené zástavby, respektující estetické a přírodní hodnoty.

4. zóna okrajová sídelní

Souvisle zastavěné území sídel s územní rezervou a případně navazující intenzívně obdělávaná orná půda bez kostry ekologické stability.

Cíl:
Ekologicky stabilizované intenzívní formy zemědělství. Vhodně zastavěná území pro rozvoj podnikatelských aktivit v CHKO (včetně náročnějších forem cestovního ruchu) a bydlení.

Zásady péče:
V intenzívně zemědělské krajině vytváření a péče o územní systémy ekologické stability. Rozvoj architektonicky přijatelné zástavby pro bydlení a podnikání bez zvláštních omezení.

Program péče o krajinu

• Žadatelem může být fyzická nebo právnická osoba (vlastník, nájemce, podnájemce) s právním vztahem k pozemkům, na nichž bude opatření realizováno
• Žadatelem může být také osoba s písemným pověřením vlastníka či nájemce

1. Ochrana krajiny proti erozi - např. zatravňování, výsadba dřevin, obnova mezí
2. Udržení kulturního stavu krajiny - např. kosení travních porostů a rákosin, likvidace náletových dřevin, šetrná pastva, ošetření památných stromů
3. Podpora druhové rozmanitosti - např. vytváření tůněk a drobných vodních ploch, opatření vedoucí ke zlepšení struktury a druhového složení lesních porostů (oplocení a ožínání listnatých kultur)
4. Péče o zvláště chráněná území a zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů (např. protierozní opatření, kosení luk, extensivní pastva,...)

• na akce investičního charakteru, např. nákup hospodářských zvířat, mechanizace, výstavbu hospodářských objektů
• na opatření, sloužící podnikatelským záměrům
• na opatření, která jsou zákonnou povinností vlastníky

Přehled jednotlivých akcí realizovaných v rámci PPK MŽP v roce 2001
Přehled jednotlivých akcí realizovaných v rámci PPK MŽP v roce 2002
Přehled jednotlivých akcí realizovaných v rámci PPK MŽP v roce 2003
Přehled jednotlivých akcí realizovaných v rámci PPK MŽP v roce 2004
Přehled jednotlivých akcí realizovaných v rámci PPK MŽP v roce 2005

Přehled jednotlivých akcí realizovaných v rámci PPK MŽP v roce 2006
Přehled jednotlivých akcí realizovaných v rámci PPK MŽP v roce 2007
Přehled jednotlivých akcí realizovaných v rámci PPK MŽP v roce 2008
Přehled jednotlivých akcí realizovaných v rámci PPK MŽP v roce 2009

Agroenvironmentální programy

Proč programy zavádět?

Co programy řeší?

• Podpoří zvýšení zájmu zemědělců o přírodní hodnoty a jejich zachování a sníží tak riziko jejich případné devastace a tím vzniklých celospolečenských ztrát.
• Pokud je dosaženo vysoké účasti zemědělců na programech, projeví se jejich pozitivní efekt na relativně velké ploše.
• Minimálně pětileté působení programu umožňuje dosahovat relativně trvalých výsledku.
• Podporuje aktivní působení zemědělců na životní prostředí nad rámec platných zákonu, nemohou však tyto normy nahrazovat již proto, že vstup do programu je dobrovolný.

• kombinovat prospěšný vliv na životní prostředí s redukcí zemědělské produkce
• podporovat tvorbu dalších zdrojů příjmu v zemědělství a rozvoj venkova.

1. udržování existujících produkčních metod příznivých životnímu prostředí,
2. redukce vstupu (pesticidy, hnojiva), organické a integrované systémy hospodaření,
3. extenzifikace produkce na orné pudě
4. extenzifikace živočišné výroby,
5. pěstování odrůd rostlin či chov plemen zvířat ohrožených vymizením,
6. jiné technologie příznivé životnímu prostředí (např. zatravnění pásu podél toku),
7. udržování opuštěné zemědělské či lesní půdy,
8. uvedení půdy do klidu na 20 let (tvorby přírodního parku, rezervace, biotopů atd.),
9. zpřístupnění zemědělské krajiny pro veřejnost, poskytování ploch pro rekreaci,
10. vzdělávání farmářů ve způsobech hospodaření šetrných k životnímu prostředí.

• snížení spotřeby hnojiva zejména menšího bilančního přebytku dusíku,
• kladného vlivu na biologickou různorodost a využívání krajiny (zejména té, která již není středem zájmu zemědělského podnikání),
• v některých případech byl zaznamenán nárůst zaměstnanosti,
• zvýšení příjmů, především ve znevýhodněných oblastech,
• zlepšily se postoje farmářů i veřejnosti k roli zemědělství v ochraně životního prostředí,
• relativně nízké náklady pro EU, a přitom značný přínos pro životní prostředí.

Kdo se programů může zúčastnit?

Jaké jsou nároky na zemědělce?

• Zemědělci se smluvně zaváží k poskytování určitých služeb pro společnost (dodržování dohodnutého způsobu hospodaření). Smlouvy se podepisují nejméně na dobu 5 let.
• Setrvání v programu je podmíněno dodržováním předmětu smluv po celou dobu včetně dohodnutého harmonogramu pro plnění jednotlivých opatření (součástí programů budou i detailní kontroly).

Jaký přínos mohou mít programy pro zemědělce?

• Zemědělci mohou mít z programů další a jistý příjem, který nepodléhá změnám na trhu a nepřízni počasí (důležité pro plánování na farmě).
• Mnohá opatření v programech směřují k ochraně těch složek životního prostředí, na kterých je zemědělská produkce ve značné míře závislá (např.chrání úrodnost půd).
• Zemědělci získávají v průběhu účasti na programu nový pohled na ochranu životního prostředí. Stávají se tak pro zástupce ochrany životního prostředí více zasvěcenými partnery.

Jaké očekávání nemohou programy zemědělcům splnit?

• Programy pokrývají oblast environmentálních služeb, jdou svými požadavky nad rámec tzv. Zásad správné zemědělské praxe2 (v současné době se formulují) a jejich naplňování vyvolává zemědělcům náklady nebo snížení zisku. Zdaleka tak není hrazena každá aktivita zemědělců, která je ve pro- spěch životního prostředí.
• Programy mají také sociální cíle, nelze je však zaměňovat s dotačním systémem, zohledňujícím rozdílné přírodní podmínky. Nabídnout zemědělcům možnost získat další příjem za poskytování služeb společnosti je tedy až cílem druhotným.
• Agroenvironmentální programy budou i nadále součástí Společné zemědělské politiky. Lze očekávat důslednou kontrolu užití finančních prostředků, která bude od zemědělců vyžadovat uchovávání a zpřístupnění účtů pro kontrolu a zvýšenou administrativu.

Stav příprav programů v ČR

• Na MZe ČR jsou postupně připravovány různé podpůrné programy tak, aby byly naplněny požadavky spojené se vstupem ČR do EU.
• Se zahraniční podporou probíhá projekt, jehož cílem je vybraný typ programu navrhnout a ověřit jej ve vybraných pilotních oblastech a zkušenosti použít při přípravě dalších programů.

Kdo programy zaplatí?

• Přípravu programů si obvykle hradí příslušná země sama. Pro financování pilotních projektů je v předvstupním období jedinečná příležitost je zařadit do programu SAPARD, neboť jejich podpora je zcela v souladu s filozofií předvstupní pomoci (prostředky na tento účel jsou však omezené) .
• O úhrady již zavedených programů se dělí pokladna EU a ČR. Minimálně 50 % finančních prostředků potřebných na platby farmářům lze očekávat ze zdrojů EU. Administrativu a kontrolu hradí české finanční zdroje. Lze očekávat, že tak jako v ostatních zemích EU, bude administrativa EU vyžadovat od členských zemích precizní vykazování způsobu využití finančních prostředků a doložení výsledků, kterých bylo za jejich pomoci dosaženo.
• Platby zemědělcům vycházejí z navýšení nákladů nebo ze snížení příjmů, které jsou vyvolány vstupem do programu.
• Včasná a zejména pečlivá příprava programů má také finanční důvody. Se vstupem do EU začne ČR odvádět příspěvky a bylo by neobhajitelné neudělat všechny kroky k tomu, aby bylo možné čerpat prostředky také zpět z pokladny EU do ČR. V neposlední řadě také nesplnění povinnosti členského státu v naplňování legislativy EU je spojeno obvykle s finančními postihy (zavedení programů je povinné a bylo EU slíbeno do roku 2003).

Program SAPARD

SAPARD je zkratka pro program EU, jehož cílem je podporovat země hodlající vstoupit do EU v regionálním rozvoji a zejména ve vyvíjení schopností se po vstupu efektivně napojit na legislativní a administrativní systém EU.